Balím už třetí den. V pondělí jsem došla do sklepa pro kufr, trochu smrděl myšinou a zatuchlinou, chudáček, tak jsem ho dala větrat na balkon. Na večer jsem vytvořila obrovitánsky obrovitánskou hromadu věcí, které jsem si chtěla vzít s sebou do Bonnu. No, to určitě zabalím. Vlado s Terez sice pojedou přes Bonn, ale myslím, že jejich služby nevyužiju ;-) V úterý ráno jsem na hromadu přiházela pár drobností. Odpoledne jsem začala balit. Skoro všechno oblečení se mi vešlo do kufru. Ten už ani moc nesmrděl a dokonce šel i zavřít. juch! Koukám na zbytek věcí. Sakra?! Tohle se mi do krosny nebude vejít ani omylem. Tak znova! Vysypala jsem kufr a zahájila balící pokus č. 2. Dopadlo to o něco líp. Koukám na zbytek věcí. Hmmm, takže pokus číslo tři... Bůůů, mám strašně moc věcí. 20 minut sedím nad tou hromadou a přemýšlím, co nechám v Čechách. Sakra, musíš být trochu racionální! Po dlouhém vnitřním boji jsem z hromady vytáhla jedny kalhoty, svetr a košili. Fakt víc věcí prostě nemůžu odendat! Se s tim prostě nebudu mazlit! Cpu věci na střídačku do kufru a do krosny. Hurááá! Zabaleno. Nikde nic nezůstalo! Holka, ty jsi fakt dobrá! Samolibě se kochám pohledem na nacpaný kufr, krosnu, batoh a kabelku. Ty poslední dvě jsou přece příruční zavazadla. Jdu pro váhu. Takže kufr... 25 kg. Coo?! Sakra, krosna by musela mít 5 kilo, abych se vešla do 30 kg limitu. Vím, že normálně je jen 20, ale prozíravě jsem si připlatila 10 kg extra. Sjedu krosnu pohledem. No tak ta rozhodně pět kilo nemá! Holka, pojď na váhu. Coo? 20 kg?! No mě trefí! Jenom tak zkouším, kolik váží batoh a kabelka. Ooops... Jsem na 11 kilech. 25 + 20 + 11 … Nejenom, že mě nevezmou do letadla, ale to ani dohromady neunesu! Jsem na dně. Jdu spát. Hned ráno musím zavolat Terez, jestli by mi přeci jenom nějaké věci nevzali autem.
Terez slíbila, že jo. Takže balící pokus číslo čtyři... Mě už to tak nebaví... Všechno težký (zimní kabát, zimní boty, kozačky, balík papírů, fén, dvoje jeansy, mikinu, většinu toaletních potřeb a lékárničku...) jsem přeházela do modré megatašky. Sorry, děcka, není to lehký, ale tohle mi fakt budete muset vzít autem. Opět vážím kufr a krosnu. Neuvěřitelné! 17 a 11 kilo! Dokázala jsem to! Hmm... ale když pojedou autem, tak to by mi toho mohli vzít trochu víc... Vytvořila jsem novu hromádku (toustovač, karimatka, hrnec, mikina...) a šup s ní do šedé taška...
muhehehe (ďábelský smích)
