Zase zpátky v Bonnu! Víkend více než vydařený, anébržto strávený na žonglérském workshopu.
Bylo to vtipné, nejvtipnější. Chci všechny ty žonglovací hračky domů! Všechny! I jednokolku! :-))
Ale popojedem...
V pátek odpol odjez s Kathi z Bonnu. O dvě hodiny později jsem na místě, tzn. v Mainzu ve sportovním areálu místní uni. A světe div se, do neděle z něj nevytáhneme paty, takže v kostce: z Mainzu jsem toho moc neviděla, ale nevadí...
Vtipnosti začínají už při přihlašování. Abych vás uvedla do obrazu: MC 2009 organizuje místní žonglérský klub Ministry of silly juggling (ministerstvo bláznivého žonglování) a podtitulek letošního festivalu/ workshopu/ setkání je: the ministry strikes back (ministerstvo vrací úder). Takže intergalaktická atmosféra celého festivalu se nachází někde uprostřed mezi Hvězdnými válkami, Stopařovým průvodcem galaxií a nekonečnou řadou cirkusových čísel. A vzhledem k tomu, že žongléři nejsou žádná hlupátka, tak se celá akce nese v duchu jemně absurdního, ale sofistikovaného humoru. A to mě ba :-) Takže třeba plánek areálu vypadá tak, že místo klasických popisek typu tréninková hala, kantýna, Workshophalle či Schlafhalle tam stojí něco jako kamino, tatooine, dagobah a naboo. Na dveřích do dagobah je nalepený obrázek Mr Yoda, protože přeci vcházíte do školy mistrů :-) Atd. atp.
Ale zpět: zápis do přihlašovací listiny. Mám pocit, že jsem pro svůj pobyt tady udělala maximum. Ale ne! Kathi mě obrací o 180° a staví mě před dlouhána v černém plášti. „Ještě potřebujeme badge (= odznak, průkaz)“. Aha. Znovu koukám na dlouhána v černém plášti. Za normálních okolností má dva metry, ale vzhledem k tomu, že stojí na stole, tak má metry tři a já mu sahám tak ke kolenům. Dlouhý černý dready má stažený dozadu, ale stejně mu tak srandovně trčej kolem celý hlavy. Na očích má super obří černé brýle (vzpomenu si na Zafoda Bíblbroxe). A pak už jenom dlouhý černý plášť, zpoza kterého mu vykukuje svítící meč.
„Abyste mohli získat badge, musíte zodpovědět mé otázky“, oznamuje nám slavnostně. „Začneme třeba s tebou“, míří prstem na mě. Pak z kapsy vytahuje origami. „Co je toto?“
Nemám nejmenší tušení. „Žába?!“
„Otoč se za sebe...“
Ohlédnu se zpátky. Aha... „Je to loď... vesmírná loď...“
„A jak pak se tato blablabla loď jmenuje?“
Sakra?! Jak to mám vědět?! Koukám na Kathi a pak krčím rameny směrem k dlouhánovi.“Nevím.“
„Když se ptám, jak se jmenuje George W. Bush, tak jak se jmenuje?“
„George W. Bush“, odpovídá Kathi.
„Správně. A když se ptám jak se jmenuje blablablabla loď, tak jak se jmenuje?!“
„Blablablabla loď“, odpovídá Kathi. (Vážně doteď nevím, jak se ta loď jmenovala. Ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo, ale byla to jedna z lodí vystupujících ve Hvězných válkách). Získáváme první badge, respektive Kathi získává badge.
Dlouhán z kapsy vytahuje druhé origami a útočí na mě další otázkou: „Tak co umíš zvláštního?“
„???“
„No řekni, co umíš zvláštního?“
„Umím mluvit česky...“
„Cože umíš?!“
„Umím_mluvit_česky!“
Dlouhán na mě dlouze zírá. I přes jeho tmavé brýle na sobě cítím jeho upřený pohled. „I nu tedy dobrá. Tak mi řekni tuhle větu česky: Velevážený imperátore, dejte mi prosím tento badge.“ (německy)
„Velevážený imperátore, dejte mi prosím tu věc.“ (česky)
Juch! Už mám taky konečně „tu věc“! Ještě zahlédnu týpka v černých kalhotách a bílém plášti od kimona, který má za pasem kužel na žonglování. Lukas Skywalker... ?! A pak s Kathi odcházíme do velké haly trénovat.
Při každém vstupu do haly, se musíme legitimovat tím papírovým origami. Už chápu, proč ta šaškárna na začátku. :-) Hala je ohromná. Vejde se do ní běžecká dráha, hřiště na fotbal i místo pro skok o tyči. Věci si odložíme u hromady obřích matrací. Rozhlížím se kolem: tři žongléři s pěti kužely; pět žonglérů se čtyřmi kužely; pán, co žongluje se třemi míčky a vždycky si jeden stíhá dávat na halvu; dva páni na jednokolkách; slečny s obručemi; manželský pár přehazující si žonglérské kruhy; chlapci s diaboly a další spousta, spousta lidí, dětí a cyklistů na podivných kolech... Uáááá. Co tady dělám, když nic neumím?! Vážně si tu připadám jako Neo, když jde na pohovor k Vědmě a v předsíni narazí na dítě, které pohledem ohýbá lžičku. Všechno mi to přijde tak neskutečné!
S Kathi chvíli točíme poi, já pak trénuju žonglování se třemi míčky, Kathi s kužely. A pak se taky chvíli válím na matracích a pozoruju pohyb v hale. Jo, mimo jiné jsem si od jedné slečny půjčila obruč. Asi tak po prvních 30 vteřinách usilovného kroucení, mě rozbolely svaly na břiše. Jestli chcete zhubnout, obruč je ta pravá volba :-) Pak už jen společná večeře a v jedenáct hodin začíná Juggling DJ Session. Což je DJ, hudba a spontánní vystoupení žonglérů. Spát jdu asi tak od dvě hodiny později. „Ložnice“ je hned vedle tréninkové haly. Přesně v tom místě, kde je za normálních okolností další běžecká dráha a doskočiště s pískem. Usínám pěkně sparťansky: s karimatkou na tvrdé zemi za zvuků padajících kuželů z vedlejší haly a obklopená odérem ze smradlavých nohou a zpocených těl (njn, není nad to spát na sportovišti...)
V sobotu společné snídaně a pak spousta workshopů. Venku je zase Scheißewetter, takže jsem ráda, že můžeme být v jedné z hal. S Kathi chceme obě jít na ten samý workshop, tzn na kontkatní žonglování pro začátečníky, ale je to až od dvou, takže máme cca tři hodiny na to, si jen tak trénovat. Zkouším kužely. Och, jsem beznadějně marná! :-) Takže návrat ke třem míčkům. Workshop báječný. Pak zase hodina a půl, dvě ve velké hale. Právě kolem mě projíždí pán na vysokánské jednokolce a pak na ní i skáče pře švihadlo... WTF?! V pět objednaná pizza. Společné jídlo s žongléry nemá chybu, vždycky se najde někdo, kdo si hraje. Buď je to pán, co si točí talířem na prstu, nebo pán, co balancuje pet lahev na bradě a nebo pán, co se snaží udržet krabici od pizzy na nose. A pak zase velká hala a od osmi galashow v aule filozofické fakulty.
Večerní představení nemá chybu. Během prvního čísla mi spadla pusa až na zem a podařilo se mi ji zavřít asi tak půl hodiny po představení. Prostě MA-ZEC!!! A moderátor byl taky výbornej: cizinec Elvis v černé fraku, s bílým obličejem, rudými rty a malou červenou kytarou, na kterou hrál rockové balady :-) Akorát bych nechtěla být na jeho místě v momentě, kdy se vzbouří publikum a nechce přestat tleskat. Žádný vtip nepomáhá. Publikum stále tleská. Hudba nepomáhá. Publikum stále tleská. Výhrůžky nepomáhají. Publikum stále tleská... Až další číslo uklidnilo rozbouřené davy.
A pak už jen neděle, ospalá snídaně, trocha žonglování (aby se neřeklo) a odjezd. Mainz jsem sice neviděla, ale Kathi je tak úžasná, že zpět do Bonnu jedeme podél Rýna a já se můžu kochat výhledem na tak nádherný kraj!
a něco málo víc na:
Mainz Convention 2009. Možná, když se budu moc nudit, tak přidám i nějaká sestřihaná videa. Ale to až časem, časem... páč teď už vážně musím do školy. Jo a večer možná dopíšu zážitky z cesty podél Rýna...
:-*
