První týden ve škole utekl jako voda. Moc jsem toho po pravdě nedělali (Brazilský přístup ;-) Ale abych to vzala popořadě. Každý den máme možnost jet do školy naším vlastním autobusem. Cesta přes celé město trvá přibližně hodinu, hodně záleží na momentálním stavu dopravy (město je podle mě v permanentní nebezpečí totálního dopravního kolapsu, ale zatím to tu funguje).
Náš ohromný školní komplex se jmenuje SENAC a skládá se z několika důmyslně propojených budov, tří kantýn, sportovního areálu, plaveckého bazénu, parčíku s potůčkem plným okrasných ryb, knihovny, počítačových laboratoří, dílen všeho druhu a další místností a zařízení, o kterých nemám ani tušení. Jo a škola je naprosto úžasně vybavená.
V podělí jsme měli takové úvodní, seznamovací/představovací. Brazilci nám ukázali školu a pohostili nás tradičními dobrotami. Nutno dodat, že brazilská kuchyně je plná masa, sýrů (nejlépe smažených v těstíčku), mořských plodů (obalených v sýru a smažených v těstíčku) a CUKRU! Nemusím asi dodávat, že spousta Brazilců trpí nadváhou (pořád nechápu, odkud se berou ty brazilské top-modelky ?!)
V úterý, stejně jako v pondělí, jsme jeli do školy až po obědě. Cílem bylo zúčastnit se panelové diskuze o stárnoucí populaci (nevím, jestli jsem někde zmínila, že stárnoucí populace je hlavním tématem našeho workshopu). Diskuze z velké části probíhala ve portugalštině. Asi nejzajímavější okamžik pro mě bylo, když jsem dostala svoje vlastní sluchátko, ve kterém jsem slyšela simultánní překladatelku. S jedním spolužákem jsme se shodli na tom, že jsem si připadali OPRAVU důležitě, asi jako politici na mítinku v Evropském parlamentu. :)
Ve středu jsme šli na exkurzi do jednoho kultuně-sportovně-vzdělávacího centra, které pracuje se seniory.
Ve čtvrtek jsem pro změnu navštívili muzeum fotbalu, které se nachází v nejstarším brazilském fotbalovém stadionu. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem si to docela užila.
No a v pátek jsem byli zase zpátky ve škole :)
