Náš ohromný školní komplex se jmenuje SENAC a skládá se z několika důmyslně propojených budov, tří kantýn, sportovního areálu, plaveckého bazénu, parčíku s potůčkem plným okrasných ryb, knihovny, počítačových laboratoří, dílen všeho druhu a další místností a zařízení, o kterých nemám ani tušení. Jo a škola je naprosto úžasně vybavená.
V podělí jsme měli takové úvodní, seznamovací/představovací. Brazilci nám ukázali školu a pohostili nás tradičními dobrotami. Nutno dodat, že brazilská kuchyně je plná masa, sýrů (nejlépe smažených v těstíčku), mořských plodů (obalených v sýru a smažených v těstíčku) a CUKRU! Nemusím asi dodávat, že spousta Brazilců trpí nadváhou (pořád nechápu, odkud se berou ty brazilské top-modelky ?!)
V úterý, stejně jako v pondělí, jsme jeli do školy až po obědě. Cílem bylo zúčastnit se panelové diskuze o stárnoucí populaci (nevím, jestli jsem někde zmínila, že stárnoucí populace je hlavním tématem našeho workshopu). Diskuze z velké části probíhala ve portugalštině. Asi nejzajímavější okamžik pro mě bylo, když jsem dostala svoje vlastní sluchátko, ve kterém jsem slyšela simultánní překladatelku. S jedním spolužákem jsme se shodli na tom, že jsem si připadali OPRAVU důležitě, asi jako politici na mítinku v Evropském parlamentu. :)
Ve středu jsme šli na exkurzi do jednoho kultuně-sportovně-vzdělávacího centra, které pracuje se seniory.
Ve čtvrtek jsem pro změnu navštívili muzeum fotbalu, které se nachází v nejstarším brazilském fotbalovém stadionu. Moc se mi tam nechtělo, ale nakonec jsem si to docela užila.
No a v pátek jsem byli zase zpátky ve škole :)
Žádné komentáře:
Okomentovat