Anny narozeninová párty

Nemám sílu na nějaké smysluplné komentáře...

Martina vraždí dort


...


Annnna!


Není nad přirozený úsměv


Tequilla shots


the best of pix! X-D


...


...


Více fotek TADY

Datum návštěvy ČR

Ano, ano! Už jsem si konečně zařídila letenky do ČR a zpět!
Přílet: úterý 23.3.2010 / Odlet: úterý 30.3.2010
:-D

Od středy jsem měla několik schůzek s Grzegorzem. Diskutovali jsme spolu o tématech souvisejících s EU (jak jinak, že?) Jsem opravdu, ale opravdu zvědavá, jak bude vypadat ta čtvrteční klauzura... Mimo jiné jsme včera oslavovali Anny narozeniny, tak jsem dneska taková zpomalenější... Za chvilku má přijít Pauline a máme v plánu se spolu učit na Adenauera. Pak oběda, znovu učení, bazén, učení... och, zábavné, že?

Zimní Bonn

Původně jsem vás chtěla ušetřit těchto fotek, ale nakonec jsem si řekla, že vás přece nemůžu připravit o procházku univerzitní alejí ;-)

Zdroj Bonn 2010

Jinak co bych tak dělala jiného, než se učím, že? A co bych se učila jiného než EU, že? Momentálně smlouva z Nice. Ale stejně mám pocit, že je takhle instituce v permanentní krizi už od svého vzniku ...

Jo! A už jsem si vymyslela kostým na karneval (muheheh! :-)

Terorizovaná filmy

Právě jsem se přejedla improvizovaným těstovinovým salátem s fazolemi na špeku... A nemůžu se teď učit... (haha :-)

Tak jako téměř každé úterý mě ani dnes nebaví vařit. Na kolejích máme kantýnu. Otvírací doba je po, stř, pá večer a já si už dvanáctý týden v řadě říkám, proč sakra není otevřená v úterý? Momentálně jsem v mírné krizi. Za týden a kousek mě čekají první dvě zk a vtipně jsou obě dvě v jeden den. Takže tak přemýšlím, jestli mám jít obě zkusit, nebo si jednu nechat na březen (hahaha, už se vidím, jak se v březnu učím...), nebo jako co?

Jinak dnešek vtipnej (ironie). Byla jsem na dějinách terorismu, začali jsem ukázkami z filmu Let 93 (tj. to letadlo, které mělo 11. září narazit do Bílého domu). Celej ten film vypráví o tom, co se odehrávalo na palubě letadla, když ho ti čtyři teroristi unesli, a jak se pasažéři hrdinně vzbouřili (samozřejmě nechybí prostřihy na příbuzné, když jim pasažéři z toho letadla volají. A všichni brečí.). Nakonec to letadlo stejně havarovalo a nepodařilo se nikoho zachránit. Pak následovaly ukázky z filmu World Trade Center. To je pro změnu o dvou hrdinných policistech (jedním z nich je Nicolas Cage), kteří jdou bez bázně a hany zachraňovat lidi do WTC, které je těsně po nárazu dalších dvou unesených letadel, jejich smůla je, že v momentě, kdy se dvojčate hroutí k zemi, jsou uvnitř. Zavalí je to, oni tam po tmě leží (zranění, zaprášení, bez možnosti jakéhokoliv pohybu) a doufají, že je někdo najde a zachrání. (Opět nechybí prostřihy na příbuzné. A opět všichni brečí). Pak se tam objeví US-mariňák a prej to dopadne dobře... Takže jsem se na konci hodiny, taky málem přidala ke všem těm brečícím příbuzným. Sakra, čím to, že všechny americké (oslavné) filmy, jsou tak neskutečně sentimentální ?!

Za chvíli odcházím žonglovat, ale až se vrátím, tak mám v plánu se podívat na třetí film (nejradši bych se na to vykašlala, ale musím ho vrátit do knihovny). Tenhle se jmenuje Paradise Now a vypráví od dvou palestinských mladících, kteří se stanou členy radikální skupiny a mají za úkol vyhodit do vzduchu autobus plný izraelských civilistů. Blablabla... hrozně složité morální dilema, každopádně by to mělo končit tím, že jeden z těch Palestinců do toho autobusu (samozřejmě i s bombou, kterou má na sobě) nastoupí...

No... asi bych si pak měla půjčit nějakou pohádku nebo bollywood! Už se nemůžu dočkat, až mi ty všechny teroristické semináře skončí!

Pondělí

Tak co se tahle při pondělku událo ?!

Škola... škola áááž do odpoledních hodin. Mimo jiné jsem si odbyla svůj referát (no comment. hlavně, že to mám za sebou, ne?). Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že nemusím psát na blízkovýchodní konflikt žádnou písemnou práci (tja, a já už jsem skoro začala vymýšlet téma! ;-) No prostě báječné!

Odpol jsem se bavila psaním dlouuuhééého dopisu, což mi vydrželo až do večerních hodin. Pak následovala četba nějakých kratších textů a dnešní den uzavře promítání filmu s tématikou RAF (levicoví teroristé v SRN. Pozor neplést s piloty v Británii!) a jeho následné kritické hodnocení a analýza. Well done, to zase budou sny!

A jinak nezavěšujte, vaše emaily budou v nejbližších dnech odbaveny!

Francouzština

Mám za sebou první lekci! OMG! Ta výslovnost mě zabíjí!!! Ale už se umí představit a říct, že francouzština je těžká. (teda aspoň teoreticky to umím... respektive mám to napsané v sešitě ;-)

Zítra mě čeká referát na blízkovýchodním konfliktu. Jsem na to móóóóc zvědavá … :-/ Každopádně teď jdu ještě zkouknout film, co tam budeme s Yasserem pouštět.

Brou

Tři fota ze včerejšího večera

Dneska jenom stručně: Skoro celý den se zabývám tou podivnou institucí začínající na E a U... grrrr! Za chvilku jedu za Héloïse, kde mě čeká česko-francouzská hodina. juch! ;-) A pak ještě večerní příprava na zítřejší referát... :-/


V Zebulonu ;-)

Zdroj Bonn 2010

jo a ještě jsem si vzpomněla na nejlepší hlášku večera: "Carlos bridge" :-D

Multikulturní večer

Na základě toho, že jsem byla dopol pilná a odpol jsem byla venku cvičit, jsem došla k závěru, že si večer zasloužím pivo. S Héloïse jsem klasicky vyrazila „na jedno“ (taky to tak dopadlo...). Jsou tři hodiny ráno a já jsem konečně dorazila domů... upsííí!

Večer byl více než příjemný, jak už to v bonnských hospůdkách bývá... Pohybovali jsme se někde mezi Bangladéší, Kolumbií, Nikaraguí, Španělskem, Francií a ČR. (hihi, už vím, kde budu trávit příští letní prázdniny ;-) Chlapcům jsem rozšířila lingvistické obzory. Naučila jsem je, jak se česky řekne: „Vysvlékni se.“ a „Jsi pěkná“. Carlos tvrdil, že tu první větu umí říct už v sedmi jazycích... okej... A pak jsem ještě dodala „Jedno pivo.“ To obzvláště patřilo těm třem jedincům, kteří se za čtrnáct dní chystají do Prahy. Ještě jsem jim vysvětlila, že kdyby náhodou došlo na tu první větu, tak před tím bezpodmínečně mají říct tu druhou ;-) Ale jsem moc zvědavá, jak se jim v Praze bude líbit (sakra, musím ještě sestavit seznam věcí, které určitě nemají opomenout. Někdo nějaké typy?!) Chudáčci z Bangladéše, střední Ameriky a Španělska... co budou říkat na zimní počasí ;-) Už jsem je varovala, že by si opravdu měli vzít teplé prádlo, rukavice, čepici a pořádný mantl!

Pátek

Dopoledne jsem strávila v knihovně. Pokoušela jsem se přelouskat nějaké texty ke zkouškám... Asi jsem to úplně nepochopila... Respektive přišlo mi, že tam není nic, co bych nebyla schopná vymyslet sama...

Odpol trocha relaxu a večer se za mnou stavila Héloïse. Přinesla mi filmy, které jsem si chtěla půjčit z městské knihovny, a taky sebou vzala úúúplně báječnou buchtu. Zbytek večera se nesl v duchu příjemného klábosení. Vyprávěla jsem Héloïse svůj včerejší sen, docela jsem ji tím pobavila, řekla bych. Pak jsme ještě začaly vymýšlet kostýmy na únorový karneval. Rozhodně si to nechci nechat ujít! A rozhodně do Kölnu nechci jet bez masky! To by byla velikánská škoda... Někdo nějaké nápady? ;-)

Sny...

Dopol klasicky škola. Ústní zkoušku jsem vyměnila za písemnou, takže za pár dnů/týdnů uvidíme jestli to byla dobrá volba. Opět jsem byla pilná, ale ne tak moc, jak jsem si představovala... Odpol jsem usnula a dobrovolně jsem zaspala dnešní deutschkurs (no co no... jednou za čas, když tam mám téměř 100 % prezenci ;-) Každopádně měla jsem docela zajímavý sen...

Přijela jsem na návštěvu k E.P. a měla jsem u ní několik dní bydlet. Nevím přesně, jak to naše spolubydlení nakonec dopadlo, protože hned první den jsem se začala okusovat a ožírat. Mám pocit, že to nebylo z hladu... Nejdříve jsem si uloupla svých 6 přebývajících prstů na levé noze. Nakonec byly nějaký delší a chroupala jsem je jako mrkev. Pak jsem si na levé ruce vyoperovala kost loketní i s malíčkem. Myslím, že to bylo proto, že jsem došla k závěru, že tuhle část těla nebudu do konce svého života potřebovat. (???) Pak mi v tom snu došlo, že není úplně normální jíst sama sebe (a taky jsem si trochu přestala chutnat). Tak jsem se nechala nedojedenou. Potom jsem přemítala o tom, jestli sním či bdím. Nakonec jsem došla k závěru, že asi sním (protože by bolelo, kdybych si něco trhala a protože bych nebyla hned uvařená a tím pádem poživatelná), ale pořád mě znervózňoval fakt, že si v levém předloktí nahmatám jenom jednu kost a že mám (bohužel) jenom ty čtyři prsty... Pak přišla E.P. s A.CH. (nebo Z.Č.) a vůbec jim nebylo divný, že je mě trochu míň... Akorát u postele našly další vařenou nohu, která vypadala jako moje. Tak jsme na to koukaly, já jsem řekla, že není moje, že svoje dvě mám (což byla pravda). Tak jsme tam tu nohu nechaly, holky odešly do vedlejšího pokoje a já jsem šla možná za nim. Ale to už si nepamatuju... Každopádně bych to uzavřela tím, že to nebyla žádná noční můra, ale spíš naopak. Všude spousta slunce, světla...

Po probuzení jsem koukla do nějakého online snáře. Tak prej kanibalismus znamená: „kanibal pojídá pouze ty části těla, které u sebe považuje za málo vyvinuté a které chce u sebe zdokonalit„ (??? neblázněte, kdo by nechtěl mít jedenáct prstů na levé noze?! :-) Freuda se radši ptát nebudu...

A když už vyprávím o snech, tak před pár dny se mi zdálo o tom, že jsem na kdesi na Blízkém východě a nemůžu si vybrat mezi tím, jestli jsem Izraelka nebo Palestinka. ??? (no comment ;-)

Avatar

Íííííííí, proč už je zase tak brzo ráno?

Dokončila jsem referát, poslala jsem ho Yasserovi ke schválení, na deutschkursu jsem se dozvěděla, že nebudeme psát závěrečný test (sice jsem se díky tomu testu chtěla konečně naučit pasiv, ale nebudu se zlobit, že... Juch!!! Alespoň jedna učitelka je normální). Třešničkou na dnešním dortu byl návštěva kina a shlédnutí filmu Avatar... Pěkné, moc pěkné!

Posílám všem pusu, myslím na vás a slibuju, že v nejbližší době odpovím na emaily, které se mi tu nakupily.


A ještě bonus, který ke mě včera doputoval aneb Gruppenfoto z Frankfurtu:-D

Zdroj Frankfurt am Main

Die Rolle der Medien im Nahosten Konflikt

Dneska jsem byla mimořádně mimořádně pilná! Od rána až do odpoledne škola – mj. závěr zvláštního jednání Rady EU. Jsme všichni báječní! Po dlouhých (zákulisích) jednáních a ustavičného přemlouvání Irska se nám (no, mně ne... já jsem na zasedání zodpovědně plnila roli pozorovatele. A ani jsem při tom pozorování nedutala ;-) podařilo jednohlasně odsouhlasit návrh na řešení krize v Alžírsku. Jenom škoda, že od té doby, co vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, je to v reálu trošku jinak... Ale nevadí...

Jinak jsem začala pracovat na referátu na Blízkovýchodní konflikt. To bude ještě komedie. Snažím se být velmi, velmi a ještě jednou velmi kreativní, ale stále ještě v otázce „role médii“ tak trochu tápu...chjo...Njo... Ale je to strašně zajímavý téma!!!

Už musím jít spát. Mám pocit, že jsem pro dnešek vyčerpala svoje mozkové kapacity ... a to úplně!

Planspiel 2.0

Takže ano, nevyspala jsem se... A abych byla upřímná, tak už v pátek mi došlo, že si nehrajeme na Evropský parlament, ale zřejmě na zasedání Rady EU... ...

V devět jsem dorazila do školy. Čekala tam na nás vyzdobená třída – všude samé EU-fáborky, vlajky všech členských států. Dostali jsem propisku a gumový náramek Evropské komise... Průběh byl opět veselý, pokoušeli jsem se dohodnout na návrhu řešení fiktivní krize v Alžírsku. Moc jsem se teda do diskuze nezapojila, ale jsem na sebe opravdu pyšná, protože jsem během těch čtyř úmorných hodin jednání neztratila nit! A znám pozice jednotlivých států! ;-) Každopádně argumenty mých spolužáků byly hodně dobrý!!! A včetně toho, že se Švédsko na poslední chvíli vytasilo s požadavkem schválení případné vojenské mise od Rady bezpečnosti OSN, čímž docela vtipně na okamžik zablokovalo jednání... hihi:-) Atd. Atp.

Večer jsem strávila u Héloïse na její oficiální narozeninové párty. Bylo to velkolepé a milé! Héloïse spolu s Viktorií uvařily úplně báječnáááá francouzská jídla... Takže jsem půl večera nedělala nic jiného, než jsem pořád něco ochutnávala a jedla. (Ale rozhodně nemám na Jihaga, protože ten se ale vážně ládoval úplně celičký večer. I v jednu, když už jsem odcházela, tak ještě jedl! :-) Becherovka (přinesená na oslavencovo přání) opět slavila ohromný úspěch. Hihi ;-) A já pro změnu miluju francouzský narozeninový dort – protože to je jenom hromada suchých palačinek, nahoře jsou zabodnuté svíčky a jeho největší předností je to, že tam není žádný krém a že si každý může namazat palačinku svých snů! ;-)

A co dneska ? Rozhodně jsem nechvátala z postele a dospávala jsem a dospávala... A odpoledne jsem se vrhla na nějaké drobnosti do školy...


Obrázek dne aneb tristní pravda o EU... Všechny možné mezinárodní organizace, státní aparáty a podniky mají rozhodně více než méně logickou strukturu, ale EU... ?!?!

Zdroj Bonn 2010

Frankfurt am Main

Ve čtvrtek měla Héloïse narozeniny, tak jsme se večer sešly v jednom mexickém baru. Vážně jsem chtěla odejít brzo. Už jenom kvůli tomu, že jsem dnes vstávala v půl páté, abych stihla náš bus do Frankfurtu. Reálný výsledek byl bohužel 4,5 hodiny spánku. Následně jsem se to pokoušela dospat v autobuse během cesty. Ale upřímně, to bychom museli jet minimálně na české hranice, abych se cítila vyspale. Takže nic.

Frankfurt jako město je takové daleké, široké, rozplizlé... Do centra to trvá několik dlouhých kilometrů (hlavně v ranní špičce). Staré centrum je naproti tomu maličké, upjaté a utiskované moderními výškovými budovami. To je samá banka, pojišťovna, nákupák...

Návštěvu města jsme zahájili obligátním čekáním na schůzku s průvodkyní. (No, aspoň byla pauza na koblihu – čerstvou, s malinovou marmeládou ;-). Ačkoliv nebyla taková kosa jako tenkrát v Heidelbergu a nepršelo (jenom sněžilo), tak stejně to celé město získalo takovou smutnou modrošedavou náladu. Asi sem budu muset zajet někdy na jaře či v létě.

Prohlídka města s průvodkyní utekla docela rychle. Začali jsme na náměstí Römberg, kde jsme okukovali hrázděné domy, kašnu a posléze i radnici. Pak jsme se podél funkcionalistické betonové hrůzy (jedno z muzeí) přesunuli k Mainu, postáli jsme na mostě a poté jsme se obloukem kolem růžovo-oranžovo-červeného architektonického výstřelku a kolem frankfurtského Dómu vrátili na Römberg. Odtud jsme pokračovali směrem k nákupním domům, mrakodrapům a jiným výdobytkům technologického pokroku. Minuli jsme Goethův dům, Gutenbergův pomník a Pauluskirche. Nakonec jsem zakotvili v hospodě u Skořice a koriandru na vynikající skopovou polévku. Během občerstvování jsme se dozvěděli krutou pravdu o tom, že vstup na Main tower (= 200 metrů vysokou kancelářskou budovu s vyhlídkovou terasou) je z bezpečnostních (ledovkových) důvodů zakázán. Nebudu zastírat, že mi to zlomilo srdce... A vzhledem k tomu, že jsme rázem nabyli další hodinu a půl volného času, a vzhledem k tomu, že venku byla zima a muzea v nedohlednu, tak jsme s Radkem a Kubou vyrazili do nákupáku (odnesl to zlevněný svetr...) a pak do hospody na jedno malé římsko-frankfurtské...

V půl páté nás čekal sraz před hlavním vchodem do budovy Evropské centrální banky (ECB) a pak jsme se další hodinu všichni dostávali dovnitř, tj. kontrola pasů/ občanek a odškrtnutí v seznamu účastníků zájezdu, zisk modré kartičky a statutu návštěvníka, odbavení jako na letišti včetně prohlídky kabelky a projití detektorem kovů, doprovod do konferenčního sálu a předsálí... a to všechno šedesátkrát. My, co jsme byli v první polovině, jsme ještě měli reálnou šanci revitalizovat síly u šálku kávy či čaje aneb milého prezentu od ECB, zbytek plynule z kontroly pokračoval na přednášku o strukturách ECB. Anglicky přednášející pán byl docela vtipný, tak jsem ani moc nezaspala... Pak jsme vrátili modrou kartičku, přišli o statut návštěvníka a z ECB nás vyšoupli ven na ulici. Pak už jen zpáteční cesta do Bonnu.

Sakra! Už jsou dvě ráno a mně v devět začíná pokračování naší euro-hry. Ach... :-( To se zase moc nevyspím...

Jo a díky za emaily. Odpovím v nejbližších dnech.

A tady ještě pár fotek:

Tohle je pro mě typický Frankfurt...


... trocha historie a hned na vás ze zálohy bafá mrakodrap


Historie a...


... mrakodrap! (pozn. Main Tower - druhá nejviší věž na obr (tj. ta vpravo))


Socreálné a...


... surreálné


ECB - v celé své kráse

Zdroj Frankfurt am Main

Kolumbijský večer

Je jedna ráno (takže už vlastně čtvrtek), tak trochu svačím... tousty se sýrem a šunkou... Včera jsem byla líná zapínat počítač a psát. Namísto toho jsem si užila velmi příjemný večer s knihou, čajem a dekou. Kromě toho se stejně skoro nic neudálo. Chvilka přemýšlení... ne... nic... Akorát jsem byla žonglovat. Což bylo obzvláště vtipné anébržto jsme žonglovali s kuželi v páru. Já bych teda moc netvrdila, že jsem žonglovala, ale jsem pevně přesvědčena o tom, že už se to k tomu alespoň trochu blíží ;-)

Dnešek byl oproti tomu vtipnější. Ráno jsem chtěla okopírovat jeden text pro Cleménta (= Klima, říkám mu já po česku). Vzhledem k tomu, že moje první kopírovací karta překvapivě zůstala ve ztracené peněžence, tak jsem si chtěla koupit druhou. Ale bohužel jsem tak trošku zapomněla postup nákupu. Takže jsem přišla o 10 €... grrrrrr... Měla jsem totiž platit 15, ale neměla jsem pěti-eurovou bankovku a ten zpropadenej automat nevracel. A ke všemu mi nevrátil ani těch prvních 10 €, které jsem do něj tak srdečně nacpala. Místo toho vyzvrátil (a to až po strašně dlouhé době) potvrzení, že jsem mu ty peníze dala a že jsem si tu kartou nekoupila. (Neodpustím si svou obligátní otázku) Proč??? Takže teď mě čeká pátrací akce po oddělení/ sekretariátu/ pověřené osobě, která mi buď vrátí peníze nebo mi dá tu kartu... Gosh! Nemám ráda automaty!!!

Pak přednáška a oběd. Odpol jsem předstírala, že cvičím (ííííí, už bych si moc přála jaro! To plácání po pokoji mě opravdu nebaví), pak deutschkurs a po osmé hodině jsem vyrazila na kolumbijský večer. Přišla jsem pozdě, už na mě nezbylo žádné jídlo... :-( A stejně ten klub zavíral docela brzo. Nakonec jsme s Héloïse, Stefi a jedním Bangladéšanem skončili v nějaké knajpě (zřejmě té poslední, která byla ve středu po 23 hodině otevřena... pořád nemůžu věřit tomu, že všichni Němci (i studenti) v noci spí a nechodí do hospod... Nebo že by fakt chodili "na jedno" ?!)

Planspiel

Tak jsem si dneska vychutnala první kolo hry na Evropský parlament. Téma zvláštního zasedání: konflikt v Alžírsku. Teda skoro nic jsem nerozuměla, rozhovory jsem nestíhala, ale přišlo mi to docela vtipné. Do soboty musím zjistit, co vlastně dělá na parlamentárním zasedání Vysoký představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (= já). Přijde mi totiž dost divný, že by nedělal vůbec nic (i když EU...?!). Teda upřímně, trošku jsem se tam dneska nudila, protože ze své pozice nemůžu ani hlasovat o tom, o čem se bude v parlamentu mluvit. Na druhou stranu jsem se měla účastnit tiskové konference, ale novináři mi nepoložili žádnou otázku... tak já nevím... ?:-/

A jinak mise "Studentský průkaz" splněna! Už nemusím jezdit na černo! ;-D

A tady jsem si ještě tak vzpomněla na ty, kteří

1. už viděli moji novou zimní sukni a kteří nevěřili, že bych v ní kdy vyrazila ven (byla jsem v ní dnes ve škole. A v so se mnou šla na koncert)
2. ještě neviděli moji novou zimní sukni -> tadáááá! Tak tady je!

Zdroj Bonn 2010

10.01.10.

Hezké datum...

Každopádně včerejší koncert neměl chybu. Byly jsme v jednom klubu na kraji Kölnu. Ten klub se jmenoval Blue Shell (modrá mušle), ale já mu stejně přezdívám Modrá ústřice ;-) Hrály čtyři kapely a s Héloïse jsme se shodly na tom, že nejlepší byla ta třetí – rock'n'rollová! Do Bonnu jsem se dostaly až v půl třetí ráno a já jsem přespávala u Héloïse, protože na černo se tady dá jezdit jenom přes den... Už abych zase měla studentský průkaz!

Jinak teď vytvářím text na pondělní cvičení. Hohoho... vůbec nechápu, co budeme zítra dělat. Měli bychom si hrát na Evropský parlament ?!?!?! Ale nějak stále nemůžu pochopit, jak to bude probíhat.... ach... :-/

Ale tyhle fotky mi dnes udělaly radost. Thanx Vendy! Jo, a ž se zase budete chtít stavit v Želivě na čaj, tak prosím s kartáčkem a pyžamem ;-)

Zdroj Vánoce_2009

Zurück in Bonn!

Jsem zpátky v Bonnu!

Peněženku jsem nenašla (pro ty, kterým jsem to nevyprávěla, tak těsně před svým odletem do ČR (a když říkám těsně, tak myslím asi tak 10 minut před tím, než jsem se chystala odjet na letiště), jsem zjistila, že nemůžu najít svou peněženku. Ano! A všechny důležité doklady, bez kterých se dnes jednice neobejde, tj. občanka, řidičák, ISCI, německý studentský průkaz, kreditky, kartu do menzy, kopírovací kartu..., byly v ní... Takže smolík... :-/ A jediné moje štěstí bylo, že jsem tu měla i pas. Protože to bych asi jinak neodletěla...). Takže jsem dnes volala na český konzulát, pak jsem se prošla na policii ohlásit ztrátu dokladů. Fascinující jak ta německá policejní služebna naprosto splývá se svým okolím. Kdyby na netu nepsali adresu, tak bych mě ani ve snu nenapadlo hledat strážníky hned v protějším paneláku... Pak jsem ještě volala na studijní ohledně ztráty studentského průkazu. A přesně podle zákonu schválnosti jsem propásla otvírací dobu kanceláře, kde by mi ho znovu měli vystavit, tak snad to vyjde v pondělí.

Dnes večer se za mnou stavila Héloïse. Dostala ode mě opožděny vánoční dárek a jako přídavkem učebnici čj, kterou jsem jí v Praze koupila. Už za sebou máme úvodní lekci češtiny a já osobně se moc těším na pokračování a na hodiny francouzštiny (Héloïse prý taky ;-). Pak jsme ještě zkoukly Román pro ženy. Báječné! Byl s francouzskými titulky. A zítra asi vyrazíme na koncert do Kölnu. Teda vyrazíme za předpokladu, že celé Německo nezapadne pod slibovanou sněhovou peřinu, že bude fungovat elektřina a že nezkolabuje doprava. Četla jsem zprávy na BBC. K Deutschlandu se prý žene sněhová bouře „Daisy“. Pak v jedněch zprávách hlásili, že spolkový úřad varuje před přívaly sněhu, výpadky elektřiny apod... Uf! Ještě že mám dostatečné zásoby těstovin i tuňáka a baterku! ;-)

Pár fotek z ČR. Těm co jsou na fotkách, děkuji za setkání a těm, co tam nejsou, ale viděla jsem je taky děkuji! ;-)

Zdroj Vánoce_2009