Na základě toho, že jsem byla dopol pilná a odpol jsem byla venku cvičit, jsem došla k závěru, že si večer zasloužím pivo. S Héloïse jsem klasicky vyrazila „na jedno“ (taky to tak dopadlo...). Jsou tři hodiny ráno a já jsem konečně dorazila domů... upsííí!
Večer byl více než příjemný, jak už to v bonnských hospůdkách bývá... Pohybovali jsme se někde mezi Bangladéší, Kolumbií, Nikaraguí, Španělskem, Francií a ČR. (hihi, už vím, kde budu trávit příští letní prázdniny ;-) Chlapcům jsem rozšířila lingvistické obzory. Naučila jsem je, jak se česky řekne: „Vysvlékni se.“ a „Jsi pěkná“. Carlos tvrdil, že tu první větu umí říct už v sedmi jazycích... okej... A pak jsem ještě dodala „Jedno pivo.“ To obzvláště patřilo těm třem jedincům, kteří se za čtrnáct dní chystají do Prahy. Ještě jsem jim vysvětlila, že kdyby náhodou došlo na tu první větu, tak před tím bezpodmínečně mají říct tu druhou ;-) Ale jsem moc zvědavá, jak se jim v Praze bude líbit (sakra, musím ještě sestavit seznam věcí, které určitě nemají opomenout. Někdo nějaké typy?!) Chudáčci z Bangladéše, střední Ameriky a Španělska... co budou říkat na zimní počasí ;-) Už jsem je varovala, že by si opravdu měli vzít teplé prádlo, rukavice, čepici a pořádný mantl!
Žádné komentáře:
Okomentovat