Mit liv i København: Frankfurt am Main

Ve čtvrtek měla Héloïse narozeniny, tak jsme se večer sešly v jednom mexickém baru. Vážně jsem chtěla odejít brzo. Už jenom kvůli tomu, že jsem dnes vstávala v půl páté, abych stihla náš bus do Frankfurtu. Reálný výsledek byl bohužel 4,5 hodiny spánku. Následně jsem se to pokoušela dospat v autobuse během cesty. Ale upřímně, to bychom museli jet minimálně na české hranice, abych se cítila vyspale. Takže nic.

Frankfurt jako město je takové daleké, široké, rozplizlé... Do centra to trvá několik dlouhých kilometrů (hlavně v ranní špičce). Staré centrum je naproti tomu maličké, upjaté a utiskované moderními výškovými budovami. To je samá banka, pojišťovna, nákupák...

Návštěvu města jsme zahájili obligátním čekáním na schůzku s průvodkyní. (No, aspoň byla pauza na koblihu – čerstvou, s malinovou marmeládou ;-). Ačkoliv nebyla taková kosa jako tenkrát v Heidelbergu a nepršelo (jenom sněžilo), tak stejně to celé město získalo takovou smutnou modrošedavou náladu. Asi sem budu muset zajet někdy na jaře či v létě.

Prohlídka města s průvodkyní utekla docela rychle. Začali jsme na náměstí Römberg, kde jsme okukovali hrázděné domy, kašnu a posléze i radnici. Pak jsme se podél funkcionalistické betonové hrůzy (jedno z muzeí) přesunuli k Mainu, postáli jsme na mostě a poté jsme se obloukem kolem růžovo-oranžovo-červeného architektonického výstřelku a kolem frankfurtského Dómu vrátili na Römberg. Odtud jsme pokračovali směrem k nákupním domům, mrakodrapům a jiným výdobytkům technologického pokroku. Minuli jsme Goethův dům, Gutenbergův pomník a Pauluskirche. Nakonec jsem zakotvili v hospodě u Skořice a koriandru na vynikající skopovou polévku. Během občerstvování jsme se dozvěděli krutou pravdu o tom, že vstup na Main tower (= 200 metrů vysokou kancelářskou budovu s vyhlídkovou terasou) je z bezpečnostních (ledovkových) důvodů zakázán. Nebudu zastírat, že mi to zlomilo srdce... A vzhledem k tomu, že jsme rázem nabyli další hodinu a půl volného času, a vzhledem k tomu, že venku byla zima a muzea v nedohlednu, tak jsme s Radkem a Kubou vyrazili do nákupáku (odnesl to zlevněný svetr...) a pak do hospody na jedno malé římsko-frankfurtské...

V půl páté nás čekal sraz před hlavním vchodem do budovy Evropské centrální banky (ECB) a pak jsme se další hodinu všichni dostávali dovnitř, tj. kontrola pasů/ občanek a odškrtnutí v seznamu účastníků zájezdu, zisk modré kartičky a statutu návštěvníka, odbavení jako na letišti včetně prohlídky kabelky a projití detektorem kovů, doprovod do konferenčního sálu a předsálí... a to všechno šedesátkrát. My, co jsme byli v první polovině, jsme ještě měli reálnou šanci revitalizovat síly u šálku kávy či čaje aneb milého prezentu od ECB, zbytek plynule z kontroly pokračoval na přednášku o strukturách ECB. Anglicky přednášející pán byl docela vtipný, tak jsem ani moc nezaspala... Pak jsme vrátili modrou kartičku, přišli o statut návštěvníka a z ECB nás vyšoupli ven na ulici. Pak už jen zpáteční cesta do Bonnu.

Sakra! Už jsou dvě ráno a mně v devět začíná pokračování naší euro-hry. Ach... :-( To se zase moc nevyspím...

Jo a díky za emaily. Odpovím v nejbližších dnech.

A tady ještě pár fotek:

Tohle je pro mě typický Frankfurt...