Takže kde jsme to skončili ?!
První podnik, kam jsme zašli, se jmenoval... už vlastně nevím... ale to je jedno. Byla to docela příjemná hospůdka. Venku vlály duhové gay-vlajky, atmosféra uvnitř byla taková vřelá (hihi), osazenstvo bylo promíchané (skládalo se jak z lesbiček, tak gayů), hrála příjemná hudba... Dali jsme si pivo, dvě... pokecali jsme. Prostě pohodička.
Kolem jedenácté jsme měli sraz s jednou kamarádkou Héloïse - s Ninou a ta nás měla vzít někam jinam. Nakonec jsme skončili v lesbickém baru. Já jsem s tím teda osobně problém neměla, připadala jsem si skoro jako v dívčí šátně... Pro Vráťu to bylo o něco horší, tomu se tam teda moc nelíbilo... Zase na druhou stranu se není čemu divit, ale naprostá většina těch žen, slečen a dam byly mužatky a u některých kousků jsem opravdu musela přemýšlet, jestli to náhodou není chlap...
Po dalším drinku a několika Vráťových dlouhých bolestných pohledech jsme opustili i tenhle klub. Nina bohužel neznala žádné pěkné gay-bary, tak jsme se chtěli zeptat šatnářek, co by nám doporučily... Než jsme tento rozhovor dokončili, objevil se párek - kluk a holka a že prý jsou na cestě do Clipu, takže jestli chceme, tak se k nim můžeme připojit... (z mého pohledu to byla zásadní chyba večera...)
Oba pocházeli z nějaké vesnice nedaleko Kölnu. Felix (♂) byl docela v pohodě. Bylo mu třiadvacet a pořád měl nějaké vtipné poznámky a průpovídky. Ale z Kerstin (♀) jsme s Vráťou fakt nemohli! Bylo jí jednatřicet (vypadala teda mladší), měla na krátko ostřihané hnědé vlasy, kulaté brýle, na sobě panské jeansy a velkou hnědou manšestrovou bundu. Nebyla to úplně klasická mužatka, ale byla prostě úplně tupá! Cestu do Clipu jsme zahájili nesmyslným obcházením několika bloků (protože Felix s Kerstin si nebyli tak úplně jistí, kdeže ten klub vlastně je... grrrrr!). Vráťa trochu prskal („Vesničani si udělali výlet do města!“), já pak začala být taky protivná (hlavně kvůli tomu, že jsem si vzala špatné boty – mám je ráda, jsou moc pěkné, ale rozhodně nejdou na noční orientační běh po městské dlažbě...). Kromě toho se splnily naše nejhorší obavy... Ten klub.... Mně přišel strašnej (no prostě humpolecká Fabrika hadr, včetně tý hudbu...) Vráťa byl nadšen (ano, samí rostlí mužní jedinci), ale já jsem trochu trpěla (hlavně tou nijakou hlasitou hudbou a tím permanentním přísunem modrošedého diskotékového dýmu... blééé)
Ale stejně jsme si to užili a za svítání jsme byli doma jako na koni ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat