Tak jsem se po dlouhé době opět dostala k napsání nového příspěvku.
Ne, že bych celou tu dobu neměla čas a neposbírala dostatek zážitků,
jenom jsem měla pocit, že až příliš mnoho času trávím online a že to
zrovna není nejproduktivnější činnost (vzhledem k tomu, že bych se měla
intenzivně učit dánsky a rozvíjet své další dovednosti...)
Měla jsem krásné Vánoce, které začaly už z kraje prosince, kdy jsem na pár dní navštívila ČR. (pozn.: Moc ráda jsem viděla všechny, které jsem viděla, a těším se na příští návštěvu, až je zase uvidím. A taky doufám, že přibudou i setkání s těmi, které jsem neviděla hodně dlouho). Po návratu do Kodaně jsem počítala s tím, že budu chodit do práce od rána do večera. To se nakonec (vzhledem k počtu hostů v hotelu) nestalo a tak jsem si s Luboškem dopřála čtrnáct velmi odpočinkových dní, během kterých jsem si čas od času odskočila na pár hodin do hotelu. Jinak Štědrý den jsem spolu oslavili už 22. prosince, anébržto zrovna na 24. prosince na mě vyšla večerní směna.
Naše štědrovečerní večeře dopadla přímo báječně. Večeřeli jsme při svíčkách. Luboš vyrobil bramborový salát. Nutno říct, že velmi improvizovaně, páč v Dánsku se běžné středoevropské suroviny (jako nakládaná zelenina, plnotučná hořčice aj.) shánějí dost těžko. Kapra jsme nahradili čerstvým lososem, kterého jsme den předtím koupili na trhu (hmmm, mňam! začínám chápat, co na té rybě všichni mají). A po večeři jsme šli hledat naše vánoční dárky, které jsme si navzájem schovali. Trvalo mi dlouho najít je všechny, ale bylo to velmi veselé :)
Do nového roku jsem pak skočila z gauče! Aneb Dánové mají ve zvyku skákat o silvestrovské půlnoci ze židle dolů. Prý to přináší štěstí a nadcházející rok bude úspěšný. Tak uvidíme :)
Z oslavy jsme s Lubošem odcházeli už kolem druhé, protože jsem 1. ledna pracovala. V Kodani to vypadalo jako za války. Všude lítaly petardy (jako ostatně každou prosincovou noc), na ulicích byl neskutečně skutečný bordel skládající se z papírových konstrukcí od ohňostrojů a z tisíců střepů. Byli jsme docela rádi, že jsem nejeli na kolech a uchránili tak naše cyklo-duše od újmy (což ovšem platilo jenom pro Silvestr, protože pár dní na to jsem na ulici stejně píchla kolo...).
První lednový týden přinesl další dvě pozvání na večeře. První večeři připravili naši finští přátelé Johanna (btw. na podzim jí vyšlo skvělé CD) a Tapani. Rozhodně nešlo o žádnou komorní akci. Sešlo se nás tolik, že jsem zaplnili celý obývací pokoj, a někteří jedinci si dokonce museli přinést vlastní židli. Každopádně poprvé v životě jsem ochutnala sobí paštiku a typicky finsky dušené vepřové.
Druhá večeře byla neméně zajímavá. S Lubošem jsem proklouzli do rozlehlého, stylově sladěného bleděmodrého bytu ve Frederiksbergu (pozn.: čtvrť v Kodani), kde na nás čekalo uzené ovčí maso norského původu (importované Lubošovým známým Vojtou t.č. žijícího se svou rodinou v Oslu) a dušené kuřecí s chřestem a brambory reprezentující tradiční hodnoty dánské kuchyně... Mňamy...
A teď už jenom pár slov závěrem: Od 1. ledna tu dost intenzivně prší, tak si doma užívám své nové olejové pastely, které jsem dostala od Luboška k Vánocům, popíjím přitom hektolitry čaje a pracuji na svém zbrusu novém grafickém projektu, o kterém ještě uslyšíte a který, jak pevně doufám, stačím dokončit do léta... ;-)
Měla jsem krásné Vánoce, které začaly už z kraje prosince, kdy jsem na pár dní navštívila ČR. (pozn.: Moc ráda jsem viděla všechny, které jsem viděla, a těším se na příští návštěvu, až je zase uvidím. A taky doufám, že přibudou i setkání s těmi, které jsem neviděla hodně dlouho). Po návratu do Kodaně jsem počítala s tím, že budu chodit do práce od rána do večera. To se nakonec (vzhledem k počtu hostů v hotelu) nestalo a tak jsem si s Luboškem dopřála čtrnáct velmi odpočinkových dní, během kterých jsem si čas od času odskočila na pár hodin do hotelu. Jinak Štědrý den jsem spolu oslavili už 22. prosince, anébržto zrovna na 24. prosince na mě vyšla večerní směna.
Naše štědrovečerní večeře dopadla přímo báječně. Večeřeli jsme při svíčkách. Luboš vyrobil bramborový salát. Nutno říct, že velmi improvizovaně, páč v Dánsku se běžné středoevropské suroviny (jako nakládaná zelenina, plnotučná hořčice aj.) shánějí dost těžko. Kapra jsme nahradili čerstvým lososem, kterého jsme den předtím koupili na trhu (hmmm, mňam! začínám chápat, co na té rybě všichni mají). A po večeři jsme šli hledat naše vánoční dárky, které jsme si navzájem schovali. Trvalo mi dlouho najít je všechny, ale bylo to velmi veselé :)
***
Silvestr jsme pak trávili u našich dánských známých,
kteří nás pozvali na večeři. V bytě se nás sešlo osm osob a minimálně
třináct lahví vína. Začali jsme aperitivem a lehkým předkrmem z krevet.
Poté následoval projev královny (prý nic překvapivého neřekla; jako
ostatně každoročně). Po projevu přišel hlavní chod večera, a to drůbeží
na víně, bramborová kaše, krutony a salát z červené řepy. A celou večeři
korunoval lahodný citronový koláč se zmrzlinou. Ten byl prostě „wow“!Do nového roku jsem pak skočila z gauče! Aneb Dánové mají ve zvyku skákat o silvestrovské půlnoci ze židle dolů. Prý to přináší štěstí a nadcházející rok bude úspěšný. Tak uvidíme :)
Z oslavy jsme s Lubošem odcházeli už kolem druhé, protože jsem 1. ledna pracovala. V Kodani to vypadalo jako za války. Všude lítaly petardy (jako ostatně každou prosincovou noc), na ulicích byl neskutečně skutečný bordel skládající se z papírových konstrukcí od ohňostrojů a z tisíců střepů. Byli jsme docela rádi, že jsem nejeli na kolech a uchránili tak naše cyklo-duše od újmy (což ovšem platilo jenom pro Silvestr, protože pár dní na to jsem na ulici stejně píchla kolo...).
***
První lednový týden přinesl další dvě pozvání na večeře. První večeři připravili naši finští přátelé Johanna (btw. na podzim jí vyšlo skvělé CD) a Tapani. Rozhodně nešlo o žádnou komorní akci. Sešlo se nás tolik, že jsem zaplnili celý obývací pokoj, a někteří jedinci si dokonce museli přinést vlastní židli. Každopádně poprvé v životě jsem ochutnala sobí paštiku a typicky finsky dušené vepřové.
Druhá večeře byla neméně zajímavá. S Lubošem jsem proklouzli do rozlehlého, stylově sladěného bleděmodrého bytu ve Frederiksbergu (pozn.: čtvrť v Kodani), kde na nás čekalo uzené ovčí maso norského původu (importované Lubošovým známým Vojtou t.č. žijícího se svou rodinou v Oslu) a dušené kuřecí s chřestem a brambory reprezentující tradiční hodnoty dánské kuchyně... Mňamy...
***
Jinak moje práce v hotelu ustala tak trochu na mrtvém
bodě. Asi za to může nedostatek hotelových hostů či co... ale začínají
mě svrbět prsty a přemýšlím o tom, že bych se podívala po něčem více
kancelářském a méně fyzicky náročném. Mám pocit, že půl roku na
pročištění hlavy stačí... I když na náročnost práce si teď rozhodně
stěžovat nemohu – roznášení čokoládek v podvečerních hodinách patří k
tomu nejpříjemnějšímu, co jsem kdy dělala... ;-) A taky mě teď vlastně
čeká nový trénink na úklid public area... Hmm, tak uvidíme, jaké to
bude... A teď už jenom pár slov závěrem: Od 1. ledna tu dost intenzivně prší, tak si doma užívám své nové olejové pastely, které jsem dostala od Luboška k Vánocům, popíjím přitom hektolitry čaje a pracuji na svém zbrusu novém grafickém projektu, o kterém ještě uslyšíte a který, jak pevně doufám, stačím dokončit do léta... ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat