pátek 19. srpna 2011
TGIF!
(aneb díky bohu, že je pátek!)
Pracovala jsem pět dní v kuse. Každý den chodím(e) spát deset, ale už v devět se mi klíží oči. Odpoledne se snažím chodit cvičit ven, abych se po práci aspoň trochu protáhla. Teda ne, že bych v práci neměla pohybu dost, ale je to poměrně jednostranné... No co aspoň budu mít konečně pořádný bicepsy :)
Víkend mám volný. Zítra bychom s Lubošem chtěli vyrazit na výlet do Kaseletu (pevnost, kousek od malé mořské panny). V neděli se zase budeme stěhovat. Nějak sem nám nepovedlo sehnat někoho, u koho bychom mohli přebývat z neděla na úterý, tak jsme to vyřešili hostelem. Od úterka bychom pak měli bydlet u Miy (Lubošovy spolužačky). Nojono, je to náročný, ale 1. září se kvapem blíží! A pak se už nebudeme muset pár měsíců stěhovat!
Jinak pro anglicky mluvící doporučuji dvě videa o dánštině. Jojo, to si Norové dělají z Dánů srandu :) (ale na každém šprochu...)
úterý 16. srpna 2011
Druhý den v práci
Co vám budu vyprávět. Jsem úplně mrtvá. Převlékání postelí, leštění koupelen a každodenní výlety do práce na kole a zpět jsou opravu náročné. Zítra mě čeká sedm vlastních pokojů...
Jinak odpoledne veskrze příjemné. Byla jsem si u nás na dvorku zacvičit a intenzivněji jsme se s Lubošem vrhli na dánštinu. Pořád jsme na pochybách, jestli se tenhle jazyk dá snadno naučit. Zatím všechno spíše nasvědčuje tomu, že ne. Je prostě k neuvěření, kolik písmen se v jednom slově dá vypustit. Je fakt jedno, jak je to které slovo dlouhé, správný Dán ho zvládne vyslovit jako jeden skřek.
Na emaily odpovím zítra. Jdu spát
Jinak odpoledne veskrze příjemné. Byla jsem si u nás na dvorku zacvičit a intenzivněji jsme se s Lubošem vrhli na dánštinu. Pořád jsme na pochybách, jestli se tenhle jazyk dá snadno naučit. Zatím všechno spíše nasvědčuje tomu, že ne. Je prostě k neuvěření, kolik písmen se v jednom slově dá vypustit. Je fakt jedno, jak je to které slovo dlouhé, správný Dán ho zvládne vyslovit jako jeden skřek.
Na emaily odpovím zítra. Jdu spát
pondělí 15. srpna 2011
Pokojská jménem Marian
Mám za sebou první pracovní den.
Jinak teď čekám ve městě na Luboška. Dneska má první hodinu dánštiny (tak jsem na něj zvědavá) a taky má dnes narozeniny. Tak už jsem mu ulovila dort (yummi) a koupila svíčky a tak. Večeře bude s překvapením ;-)
Pracovat pro velké korporace má svoje výhody. Zaměstnavatel vám pravidelně platí, dostanete teplý oběd a když děláte svou práci dobře, tak vám do toho nikdo moc nemluví a ještě se můžete stát zaměstancem měsíce. Ale bude to náročné...
V děvet ráno jsem dostala černý triko, zástěru a jmenovku (šéfová: "Hm, tak pro dnešek budeš třeba Marian."). A pak jsem se učila 4 hodiny převlékat a čančat postele, utírat rychle prach, leštit koupelnu, rovnat správně ručníky, kontrolovat skříně a kartičky na dveřích atd. atp. Mám z těch všech informací úplně nafouknutou hlavu. Ale nejvtipnější na tom všem je, že moje šéfová je Slovenka, ta holka, co mě dnes zaučovala, je taky Slovenka a vůbec tam pracuje nějak moc Slováků (a prej ještě víc Rumunů).
Jinak teď čekám ve městě na Luboška. Dneska má první hodinu dánštiny (tak jsem na něj zvědavá) a taky má dnes narozeniny. Tak už jsem mu ulovila dort (yummi) a koupila svíčky a tak. Večeře bude s překvapením ;-)
neděle 14. srpna 2011
pátek 12. srpna 2011
Práce
A poslední věc. Dnes jsem byla na pracovním pohovoru. Začínám v pondělí. Bude to asi náročné. Hodně fyzicky náročné. Budu dělat pokojskou v pětihvězdičkovém hotelu... Teď mě čeká pětidenní výcvik, během kterého se prý naučím uklidit pokoj za 20 minut...Hmmm, tak uvidíme...
Takže to je můj týden v Dánsku v kostce! Jediné,co jsem ještě nezařídila, je kolo. Stále žádné vlastní nemám. Sice jsem se byla dnes na jedno podívat, ale ten francouzskej kočičák, co jsem s ním měla appointment a co mi ho nabízel, se mi snažil vnutit nějaký prťavý dětský. Tak snad zítra!
Takže to je můj týden v Dánsku v kostce! Jediné,co jsem ještě nezařídila, je kolo. Stále žádné vlastní nemám. Sice jsem se byla dnes na jedno podívat, ale ten francouzskej kočičák, co jsem s ním měla appointment a co mi ho nabízel, se mi snažil vnutit nějaký prťavý dětský. Tak snad zítra!
pondělí 8. srpna 2011
Byt
„Takže adresa je...“ No vážně! Nevím, jak se mi to podařilo, ale sehnala jsem nám bydlení!!! Ten následující den v půl třetí volal jeden týpek (Yorky), kterému jsem den před tím psala, jestli prý ještě sháním byt. Tak já, že jo. A on, že se mám stavit na prohlídku. A tak jsem hned vyrazila. Bylo to jenom kousíček od místa, kde jsme přespávali. Prohlídka byla fajn. Yorky mi ukázal celý byt (3+1!), vysvětlil mi, jak to funguje se sprchou (že je teda o tři patra výš na půdě), ukázal mi dvorek, který je společný pro celý blok baráků (hmmm, ty dánské dvorky mě dostávají. To se s těmi pražskými vůbec nedá srovnávat. To je tak krásné místo, které přímo láká k tomu tam posedět se sousedy, grilovat nebo si tam zacvičit). Vyprávěla jsem jim o Lubošovi a nakonec jsem se domluvili, že se tam s Lubou zastavím, až se bude cítit lépe.
No prostě zkraťme tu story: už jsme podepsali smlouvu. Do bytu se můžeme nastěhovat k 1. září. Byt je na výborném místě (pár minut na kole do centra, pár minut na pláž) a za skvělou cenu (5000DKK). Má tři pokoje (ložnici, obývák a něco jako pracovnu), kuchyň a záchod. A budeme ho mít kompletně zařízený. Protože ten manželský pár (kubánsko-dánský), co nám ho pronajímá, jede na pět měsíců do jižní Ameriky a pak se budou vracet. Takže tam sice můžeme bydlet jenom do konce ledna, ale i tak je to nejlepší nabídka, na jakou jsme narazili! :-)
No prostě zkraťme tu story: už jsme podepsali smlouvu. Do bytu se můžeme nastěhovat k 1. září. Byt je na výborném místě (pár minut na kole do centra, pár minut na pláž) a za skvělou cenu (5000DKK). Má tři pokoje (ložnici, obývák a něco jako pracovnu), kuchyň a záchod. A budeme ho mít kompletně zařízený. Protože ten manželský pár (kubánsko-dánský), co nám ho pronajímá, jede na pět měsíců do jižní Ameriky a pak se budou vracet. Takže tam sice můžeme bydlet jenom do konce ledna, ale i tak je to nejlepší nabídka, na jakou jsme narazili! :-)
 | |||
| Naše základna :) |
 | |
| Uvnitř :-) |
sobota 6. srpna 2011
Příjezd do Kodaně
A Lubošovi taky nebylo úplně lehko... A když jsme vstoupili do nádražní haly, tak se mu udělalo špatně. A to takže velmi. Byl úplně bledý v obličeji, motala se mu hlava a říká mi: „Lásko, musíš někoho poprosit o pomoc. Nemůžu chodit.“ A pak jsem poprosila nějakého kluka, aby nám pomohl s věci ven před budovu, ale to nebyl moc dobrý nápad, protože tam chodilo hodně lidí a byli tam kolem nějaký hodně podivný individua. Pak jsem poprosila dva pány v oranžových vestách, jestli by nemohli někoho zavolat. A pak přišel pán dispečinku a zavolal sanitku. Za chvilku přijeli dva osvalení Dáni, naložili Luboška do sanitky, chvilku si s ním popovídali a pak, že ho vezmou do nemocnice a jestli chci jet taky. Tak jsem řekla, že jo. Všechny naše věci kromě mojí kabelky a jednoho batohu jsem nechala tomu pánovi z dispečinku. Ten mi za to dal svoje číslo, až si půjdu pro věci, tak mu mám zavolat, a pak mi ještě dal kartičku na taxíka, jakože jízda z nemocnice na nádraží zadarmo.
V nemocnici jsme strávili tři nebo čtyři hodiny. Luboš tam jen tak ležel (a bylo mu špatně a mně ho bylo líto), čas od času se objevila nějaké sestřička, popř. doktor či doktorka. Podívali se na něj, donesli mu něco k pití. Já jsem zatím vyplnila nějaké papíry a kontaktovala jsem Teise, který měl klíče od bytu, kde jsme měli strávit následující dny. Ten byl tak hodný, že mi ty klíče do nemocnice dovezl. A jak jsem zpětně zjistila, docela se projel, protože ta nemocnice rozhodně nebyla v centru. Kolem půlnoci nás pustili domů. Mně se ještě nějakým záhadným způsobem podařilo vykomunikovat, že nás taxikář na tu kouzelnou kartičku odvezl až před dům a že nic jsme mu neplatili. Pak jsme s Lubošem vylezli čtyři patra do bytu a nakonec jsme padli do postele a spali až do rána.
Luboš se následující den necítil o moc lépe. Byl strašně slabý, nemohl pořádně otevřít oči a motala se mu hlava, takže nakonec zůstal v posteli a skoro celý den prospal. Já jsem mezitím šla nakoupit, zajela jsem na nádraží pro naše věci (všechno, úplně všechno bylo v pořádku a nic nechybělo). Na cestu zpátky jsem si zavolala taxíka. Pánové z nádražím mi ty naše bágly pomohli naložit a já jsem si pak jenom dala kondiční cvičení alá 3x čtyři patra se zátěží. Zbytek dne jsem strávila na netu a hledala jsem nám bydlení. Neúspěšně.
Další den se Lubošovi udělalo o trochu líp, ale stejně byl hodně unavený a rozrušený. Udělala jsem si výlet k Lubošově bývalé bytné Britě. Vzala jsem mu tam nějak oblečení a kolo, Brita mě politovala a snažila se vymyslet, kde bychom mohli bydlet, protože u ní už to nešlo. Pak jsem jela zpátky. Cestou jsem pořádně zmokla. No, budu si na ten déšť muset zvyknout... Pak jsme s Luboškem poslouchali Cimrmany, odpočívali. Já jsem vařila vývar a v mezičase jsem obracela internet naruby a hledala, kde že teda budeme bydlet. Luboš si pak ze mě dělal trochu srandu a řekl mi: „A zítra chci vědět, kde bydlíme!“ a pak jsme šli spát.
V nemocnici jsme strávili tři nebo čtyři hodiny. Luboš tam jen tak ležel (a bylo mu špatně a mně ho bylo líto), čas od času se objevila nějaké sestřička, popř. doktor či doktorka. Podívali se na něj, donesli mu něco k pití. Já jsem zatím vyplnila nějaké papíry a kontaktovala jsem Teise, který měl klíče od bytu, kde jsme měli strávit následující dny. Ten byl tak hodný, že mi ty klíče do nemocnice dovezl. A jak jsem zpětně zjistila, docela se projel, protože ta nemocnice rozhodně nebyla v centru. Kolem půlnoci nás pustili domů. Mně se ještě nějakým záhadným způsobem podařilo vykomunikovat, že nás taxikář na tu kouzelnou kartičku odvezl až před dům a že nic jsme mu neplatili. Pak jsme s Lubošem vylezli čtyři patra do bytu a nakonec jsme padli do postele a spali až do rána.
Luboš se následující den necítil o moc lépe. Byl strašně slabý, nemohl pořádně otevřít oči a motala se mu hlava, takže nakonec zůstal v posteli a skoro celý den prospal. Já jsem mezitím šla nakoupit, zajela jsem na nádraží pro naše věci (všechno, úplně všechno bylo v pořádku a nic nechybělo). Na cestu zpátky jsem si zavolala taxíka. Pánové z nádražím mi ty naše bágly pomohli naložit a já jsem si pak jenom dala kondiční cvičení alá 3x čtyři patra se zátěží. Zbytek dne jsem strávila na netu a hledala jsem nám bydlení. Neúspěšně.
Další den se Lubošovi udělalo o trochu líp, ale stejně byl hodně unavený a rozrušený. Udělala jsem si výlet k Lubošově bývalé bytné Britě. Vzala jsem mu tam nějak oblečení a kolo, Brita mě politovala a snažila se vymyslet, kde bychom mohli bydlet, protože u ní už to nešlo. Pak jsem jela zpátky. Cestou jsem pořádně zmokla. No, budu si na ten déšť muset zvyknout... Pak jsme s Luboškem poslouchali Cimrmany, odpočívali. Já jsem vařila vývar a v mezičase jsem obracela internet naruby a hledala, kde že teda budeme bydlet. Luboš si pak ze mě dělal trochu srandu a řekl mi: „A zítra chci vědět, kde bydlíme!“ a pak jsme šli spát.
 |
| Kodaně je krásná i za stmívání |
pátek 5. srpna 2011
Stěhování
Ode dneška (11.8.) bydlíme na pár dní u Mortena, ale začněme pěkně od začátku rozlučkou s Prahou. Nebo vlastně stěhováním z Nuslích, kde jsem poslední rok bydlela. Nebo vlastně tím, jak jsem potkala Luboše:
Pro ty, co o nejsou v obraze a neví, co dělám v Kodani. Přibližně před rokem jsem se v Jazz Docku seznámila s Lubošem. Spolužák ze střední Vítek nás představil. Luboš měl zrovna před odjezdem do Kodaně, kde měl absolvovat svůj roční Erasmus pobyt. Tak jsme se několik týdnů neviděli a pak mi najednou v říjnu přišla zpráva, že je Luboš v Praze a jestli se s ním nechci sejít. Tak jsme se sešli, dali se dohromady a začali tak náš několika měsíční vztah na dálku. Během té doby se Luboš rozhodl, že by v Kodani chtěl zůstat a studovat tam master program (pro úplnost: Luboš je saxofonista, www.lubossoukup.com, v Kodani bude studovat hudbu) Vzhledem k tom, že Luboš úspěšně složil přijímačky a oba jsme dodělali naše bakaláře, tak jsme se rozhodli, že se spolu do Kodaně odstěhujeme. On tam bude dál studovat, já tam budu pracovat :)
Na začátku července jsme mě odstěhovali z Nuslí do Želiva (nábytek, nádobí a část oblečení). Zbytek věcí jsme pobalili do kufrů a batohů a nachystali do Dánska. Pak jsme několik týdnů pendlovali mezi dvěma pražskými byty našich (Lubošových) známých, Chrudimí a Želivem, snažili jsme se sehnat bydlení v Kodani přes internet, zařizovali poslední drobnosti, loučili se se známými atd. atp. A pak nás jeden den přestalo bavit hledání bytu přes net (protože to očividně nikam nevedlo) a vzhledem k tomu, že nám jedni Lubošovi známí z Norska slíbili, že si na pár dní můžeme půjčit jejich byt v Kodani, tak jsme se rozhodli prostě odjet. A tady vlastně začíná to naše „dobrodrůžo“ :-)
Odjížděli jsme v pátek (5.8.) super brzo ráno a samozřejmě, že nás z čisté nostalgie nenapadlo nic lepšího, než si dát večer předtím jedno české točené. A protože s Lubošem moc neumíme chodit jen na jedno, tak jsme domů přišli v jednu ráno... Pak jsme rychle dobalili (já vlastně ani pořádně nevím, co jsem si do toho Dánska zabalila...) a pak jsme měli asi tři hodiny na spánek. Já jsem se každou hodinu budila, jak jsem z té cesty byla nervozní.
V 6:30 jsme se naložili na hlaváku do vlaku do Berlína. Zabrali jsme si kupé a snažili se spát až do Drážďan. Tam si k nám přisedl starší německý pár. Pán byl klasik. Jen co se rozjel vlak (cca 9 hod ráno), vytáhl z ruksaku lahváče a když na něj manželka zle mrkla, tak jí řekl: „No, co?! Mám žízeň!“ A před Berlínem z ruksaku vytáhl wurst.
V Berlíně jsme měli deset minut na přestup, což se dvěma krosnami, velkým kufrem, batohem, taškou s jídlem, taškou s polštáři a se saxofonem není úplně mnoho. Ale zvládli jsme to. Jediná nevýhoda toho dalšího vlaku bylo, že jsme si tam neměli kam pořádně sednout. Takže jsme nakonec měli krosny v jedné půlce vagonu a kufr v druhé. A aby to nebylo málo, tak jsme si po přejezdu z Německa do Dánska trajektem museli jít sednou do nově přistaveného vagonu. A taky jsme měli hodinu zpoždění. A prostě jsem z toho všeho přesouvaní byla už úplně na nervy. Nevěděla jsem, kde mám pořádně všechny věci (jestli je tam teda vůbec mám), v krku se mi začínal dělat knedlík (ono se to sice snadno říká: „No, co?! Odstěhuju se do Dánska, najdem byt a práci a bude!“, ovšem hůř se to v praxi provádí. A jde to vůbec takhle udělat v praxi?!) Když jsem jela do Německa, tak mi pak v letadlo taky bylo trochu ouzko, ale v Bonnu jsem měla co dělat. A za rok jsme se měla vrátit... No ale teď?! Musím, říct, že když jsem vystoupila na kodaňském nádraží, tak mi nebylo lehko... Spíše na opak. Bylo mi velmi, velmi těžko...
Pro ty, co o nejsou v obraze a neví, co dělám v Kodani. Přibližně před rokem jsem se v Jazz Docku seznámila s Lubošem. Spolužák ze střední Vítek nás představil. Luboš měl zrovna před odjezdem do Kodaně, kde měl absolvovat svůj roční Erasmus pobyt. Tak jsme se několik týdnů neviděli a pak mi najednou v říjnu přišla zpráva, že je Luboš v Praze a jestli se s ním nechci sejít. Tak jsme se sešli, dali se dohromady a začali tak náš několika měsíční vztah na dálku. Během té doby se Luboš rozhodl, že by v Kodani chtěl zůstat a studovat tam master program (pro úplnost: Luboš je saxofonista, www.lubossoukup.com, v Kodani bude studovat hudbu) Vzhledem k tom, že Luboš úspěšně složil přijímačky a oba jsme dodělali naše bakaláře, tak jsme se rozhodli, že se spolu do Kodaně odstěhujeme. On tam bude dál studovat, já tam budu pracovat :)
Na začátku července jsme mě odstěhovali z Nuslí do Želiva (nábytek, nádobí a část oblečení). Zbytek věcí jsme pobalili do kufrů a batohů a nachystali do Dánska. Pak jsme několik týdnů pendlovali mezi dvěma pražskými byty našich (Lubošových) známých, Chrudimí a Želivem, snažili jsme se sehnat bydlení v Kodani přes internet, zařizovali poslední drobnosti, loučili se se známými atd. atp. A pak nás jeden den přestalo bavit hledání bytu přes net (protože to očividně nikam nevedlo) a vzhledem k tomu, že nám jedni Lubošovi známí z Norska slíbili, že si na pár dní můžeme půjčit jejich byt v Kodani, tak jsme se rozhodli prostě odjet. A tady vlastně začíná to naše „dobrodrůžo“ :-)
Odjížděli jsme v pátek (5.8.) super brzo ráno a samozřejmě, že nás z čisté nostalgie nenapadlo nic lepšího, než si dát večer předtím jedno české točené. A protože s Lubošem moc neumíme chodit jen na jedno, tak jsme domů přišli v jednu ráno... Pak jsme rychle dobalili (já vlastně ani pořádně nevím, co jsem si do toho Dánska zabalila...) a pak jsme měli asi tři hodiny na spánek. Já jsem se každou hodinu budila, jak jsem z té cesty byla nervozní.
V 6:30 jsme se naložili na hlaváku do vlaku do Berlína. Zabrali jsme si kupé a snažili se spát až do Drážďan. Tam si k nám přisedl starší německý pár. Pán byl klasik. Jen co se rozjel vlak (cca 9 hod ráno), vytáhl z ruksaku lahváče a když na něj manželka zle mrkla, tak jí řekl: „No, co?! Mám žízeň!“ A před Berlínem z ruksaku vytáhl wurst.
V Berlíně jsme měli deset minut na přestup, což se dvěma krosnami, velkým kufrem, batohem, taškou s jídlem, taškou s polštáři a se saxofonem není úplně mnoho. Ale zvládli jsme to. Jediná nevýhoda toho dalšího vlaku bylo, že jsme si tam neměli kam pořádně sednout. Takže jsme nakonec měli krosny v jedné půlce vagonu a kufr v druhé. A aby to nebylo málo, tak jsme si po přejezdu z Německa do Dánska trajektem museli jít sednou do nově přistaveného vagonu. A taky jsme měli hodinu zpoždění. A prostě jsem z toho všeho přesouvaní byla už úplně na nervy. Nevěděla jsem, kde mám pořádně všechny věci (jestli je tam teda vůbec mám), v krku se mi začínal dělat knedlík (ono se to sice snadno říká: „No, co?! Odstěhuju se do Dánska, najdem byt a práci a bude!“, ovšem hůř se to v praxi provádí. A jde to vůbec takhle udělat v praxi?!) Když jsem jela do Německa, tak mi pak v letadlo taky bylo trochu ouzko, ale v Bonnu jsem měla co dělat. A za rok jsme se měla vrátit... No ale teď?! Musím, říct, že když jsem vystoupila na kodaňském nádraží, tak mi nebylo lehko... Spíše na opak. Bylo mi velmi, velmi těžko...
 |
| Momentka z cesty - někde mezi Berlínem a Kodaní |
pátek 8. července 2011
čtvrtek 7. července 2011
další fotky z Indie
13.12. - 17.12. 2010
Cestování po Indii v šesti s vlastním řidičem :)
Shimla aneb výlet do hor
Nezapomenutelný Taj Mahal a pevnost v Agře
Mrtvé město
Japiur a Tygří pevnost
Cestování po Indii v šesti s vlastním řidičem :)
Shimla aneb výlet do hor
 |
| Shimla |
Nezapomenutelný Taj Mahal a pevnost v Agře
 |
| Agra |
Mrtvé město
 |
| Fathepur Sikri |
Japiur a Tygří pevnost
 |
| Jaipur |
 |
| Tygří pevnost |
pondělí 27. června 2011
rest č.1 Indie (3. - 12. 12. 2010)
Mám po státnicích a tak doháním resty :)
Fotky ze svatby, ze života se Sharmovic rodinou v Ambala Cantt a z výletu do Amritsaru.
Fotky ze svatby, ze života se Sharmovic rodinou v Ambala Cantt a z výletu do Amritsaru.
 |
| Indie 2010 - Svatba |
 |
| Život v Ambala Cantt |
 |
| Amritsar |
čtvrtek 17. března 2011
CPH
Na pár dní jsem si odskočila za Luboškem do Kodaně. Bylo to krásné a inspirativní. Kodaň je strohá, šedá, minimalistická, ale baví mě.
Občas je teda i modrá...
Na procházce Christianií
Kodaň - město
Nyhavn
A další kanály
:-)
Další fotky jsou zde:
A pro fajnšmekry staré vzpomínkové fotky z mojí první návštěvy Kodaně:
Občas je teda i modrá...
Na procházce Christianií
Kodaň - město
Nyhavn
A další kanály
:-)
Další fotky jsou zde:
 |
| København 2.0 |
A pro fajnšmekry staré vzpomínkové fotky z mojí první návštěvy Kodaně:
 |
| København |
pátek 4. února 2011
Today I Saw
Neuvěřitelné! Před pár týdny mi přišel pohled z mého oblíbeného webového projektu. I když teda dorazil s rapidním (2,5 měsíčním) zpožděním, stejně mě potěšíl! :-)
Thanks Jill! :-)
Jo a už mám teda úspěšně po zkouškovém. Ještě musím dopsat nějaké drobnosti do školy, ale snad to zvladnu během následujících dní... Fotky z Indie budou brzy.
pátek 3. prosince 2010
Hlásím: Zbaleno!
Takže:
Dámy a pánové,
krosnu mám zabalenou. A v patek rano (7:15) S Helenkou odlétáme! Tak na nás myslete, abychom z Prahy odletali včas a abychom stihli let z Paříže! Zatracený počasí! :)
Dámy a pánové,
krosnu mám zabalenou. A v patek rano (7:15) S Helenkou odlétáme! Tak na nás myslete, abychom z Prahy odletali včas a abychom stihli let z Paříže! Zatracený počasí! :)
 |
| Zdroj New_apartment |
neděle 31. října 2010
Barevný podzim
Podzimní splín už dolehl i na mě... Včera jsem až do noci vyráběla barevné podzimní dekorace
 |
| Zdroj New_apartment |
úterý 26. října 2010
Všední dny v Praze
Co bych vám tak po těch šestnácti dnech napsala... hmmmm...
Tak zaprvé se mám dobře. Vůbec jsem se za tu dobu nestačila nudit a vlastně ani pořádně spát... Dodělávala jsem dva referáty (jeden z nich mě čeká zítra ráno... chjo... v němčině...) a připravovala oponenturu k jednomu referátu. Chodila jsem do práce, užila jsem si jeden báječný mozaikový wokrshop se zahraničními studenty. Vařila jsem večeři pro přátele - moji první tortilla de patatas a baklažán ála Jean :-)) Stavila jsem se na jazzovém koncertě, byla jsem pracovně Liberci a v Hradci Králové. Shodou nešťastných okolností jsem byla zaseknutá asi půl hodiny ve sklepení Tojského zámečku a taky jsem se zamilovala...
Miluju raní procházky do práce
Trocha pražského háčkovaného streetartu
Pracovní fotky z workshopu
Můj kuchařský um ;-)
<3
Tak zaprvé se mám dobře. Vůbec jsem se za tu dobu nestačila nudit a vlastně ani pořádně spát... Dodělávala jsem dva referáty (jeden z nich mě čeká zítra ráno... chjo... v němčině...) a připravovala oponenturu k jednomu referátu. Chodila jsem do práce, užila jsem si jeden báječný mozaikový wokrshop se zahraničními studenty. Vařila jsem večeři pro přátele - moji první tortilla de patatas a baklažán ála Jean :-)) Stavila jsem se na jazzovém koncertě, byla jsem pracovně Liberci a v Hradci Králové. Shodou nešťastných okolností jsem byla zaseknutá asi půl hodiny ve sklepení Tojského zámečku a taky jsem se zamilovala...
Miluju raní procházky do práce
Trocha pražského háčkovaného streetartu
Pracovní fotky z workshopu
Můj kuchařský um ;-)
<3
neděle 10. října 2010
Referát a tak
Celý dnešek jsem strávila v knihovně. V úterý ráno mám referát, jsem na to zvědavá, zpracovávala jsem text o přístupech k nacionlismu... (akorat mě před chvílí naštval OpenOffice, páč jsem ten referát dodělávala ještě večer doma. Už jsem to měla úplně hotový, trochu jsem si pohrávala s velikostí písma a pak mi ten program spadl... grrrr! ztratila jsem dvě hodiny práce, páč jsem si to zapomněla (?) uložit. Takže jsem si to napsala znova :-/ )
Zítra jdu práce a budu pokračovat v připravování podkladů pro projekt, na kterém pracujeme... Ono je to trochu komplikovanější na vysvětlování... teď momentálně jsme ve fázi, kdy hledáme hodnoty (jednotlivce i občanské společnosti) a defiinujeme je, a pomalu přecházíme do fáze vymýšlení prostředků (her), jak tyhle hodnoty vysvětlit dětem a jak jim je co nejlépe zpřístupnit, tak aby si je během těch her "mohly osahat" -> no prostě vymýšlíme co nejefektivnější koncept zážitkové pedagogiky s tématem hledání hodnot a chceme se s tím dotknou etické výchovy, která se pozvolna zavadí na našich školách... hmmm... zase jsem objevila další oblast, o které nic moc nevím. Nejenom že nemám příliš velké ponětí o pedagogické metodice, já toho ani nevím moc o dětech... Takže teď mezi cvičením, čtením dějina Itálie, psaním referátu, pročítám knihy věnované etické výchově a rozvoji klíčových kompetencí...
Ano, stále mám co dělat. Ale pokouším se nesedět jenom v knihách. Užívám si každou chvilku, kterou si vyšetřím na tai chi. Akorát jich není tolik, kolik by se mi líbilo... No a teď v pátek jsem byla s pár zahraničním studentama v jedné čajovně. Myslím, že se jim to líbilo. Hihi :-)
Pár fotek z Prahy (to je přesně z těch momentů, kdy běžím z knihovny do práce, nebo jedu úplně zničená ze cvičení domů ;-)
Sobotní cesta do práce
A to je z cesty domů...
Zítra jdu práce a budu pokračovat v připravování podkladů pro projekt, na kterém pracujeme... Ono je to trochu komplikovanější na vysvětlování... teď momentálně jsme ve fázi, kdy hledáme hodnoty (jednotlivce i občanské společnosti) a defiinujeme je, a pomalu přecházíme do fáze vymýšlení prostředků (her), jak tyhle hodnoty vysvětlit dětem a jak jim je co nejlépe zpřístupnit, tak aby si je během těch her "mohly osahat" -> no prostě vymýšlíme co nejefektivnější koncept zážitkové pedagogiky s tématem hledání hodnot a chceme se s tím dotknou etické výchovy, která se pozvolna zavadí na našich školách... hmmm... zase jsem objevila další oblast, o které nic moc nevím. Nejenom že nemám příliš velké ponětí o pedagogické metodice, já toho ani nevím moc o dětech... Takže teď mezi cvičením, čtením dějina Itálie, psaním referátu, pročítám knihy věnované etické výchově a rozvoji klíčových kompetencí...
Ano, stále mám co dělat. Ale pokouším se nesedět jenom v knihách. Užívám si každou chvilku, kterou si vyšetřím na tai chi. Akorát jich není tolik, kolik by se mi líbilo... No a teď v pátek jsem byla s pár zahraničním studentama v jedné čajovně. Myslím, že se jim to líbilo. Hihi :-)
Pár fotek z Prahy (to je přesně z těch momentů, kdy běžím z knihovny do práce, nebo jedu úplně zničená ze cvičení domů ;-)
Sobotní cesta do práce
A to je z cesty domů...
středa 6. října 2010
LETENKY!
YES!!! Právě jsem si s Helenou koupily letenky do Indie! Už není cesty zpět! :-))
Odlétáme 3. prosince a vracím se 29. prosince. Takze na silvestra budeme v ČR ;-)
Odlétáme 3. prosince a vracím se 29. prosince. Takze na silvestra budeme v ČR ;-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)