Sobota byla velmi, velmi příjemná... (na konec)
Ráno začalo neslavně. Zjistila jsem, že mi někdo snědl(?!) můj úúúžasný, báječný keramický nůž, který jsem se vší pravděpodobností nechala oschnou na odkapávači ve společné kuchyňce .... :-(( Hm, a dost silně pochybuju o tom, že ho ten někdo (vyz)vrátí... :-((( (chjo, já tu kuchyň fakt nemám ráda!). V půl jedenácté jsem měla sraz s Kathi před bazénem a že půjdeme plavat. Tak zaprvé mi Kathi ráno nějak zapomněla poslat SMS, že se cítí nemocně a že se nedostaví. Ve výsledku pro ni bylo dobře, že nikam nejela, protože za druhé ten bazén byl kvůli čištění zavřenej. Což jsem si ale hořce musela vychutnat sama... Na druhou stranu to, že jsem dopoledne vyrazila do města, mi umožnilo sehnat nůž na koberce a náhradní čepele. Na co? Na krájení Fimo! A taky jsem zjistila, že není taková zima, abych si nemohla jít zacvičit ven.
Pak jsem skromně poobědval a ve tři čtvrtě na dvě jsem vyrazila na komentovanou prohlídku k výstavě: David Lynch – Dark Splendor (!!!)
(vsuvka: D.L. je americký režisér, který se ve volném čase věnuje malování a modelování temných, částečně odporných a hlavně hodně divných obrazů. Každopádně to samé se dá z velké části říct o jeho filmové tvorbě. Ale jeho Twin Peaks pro mě zůstalo naprosto nepřekonatelné!)
Na začátku jsem byla z výstavy troch zklamaná. Upřímně jsem čekala nějakou lynchovinu (třeba tančícího liliputána, který mě na výstavu uvede, nebo velmi velmi starého třesoucího se dědečka, nabízejícího návštěvníkům sklenici mléka, nebo kovboje, nebo někoho s hodně divným pohledem nebo že aspoň zakopnu o anonymní ucho...), ale ta prohlídka byla vedená naprosto profesionálně. Přesně tak, jak se na renomované muzeum sluší. Provázel nás čtyřicátník s pořádným břichem, téměř bez vlasů, zato s brýlemi a v bílé košili, který se neskutečně silně potil a vůbec nebyl vtipnej, spíše naopak.
Prohlídku zahájil rekapitulací Lynchova životopisu, oznámil nám, že Lynch neměl traumatické dětství a i přesto, jak depresivně jeho tvorba působí, se má dobře. Pak nám vysvětloval, že pro Lynche nejsou důležité názvy jeho děl, že kašle na chronologii a většinou nedopisuje rok vzniku. Od černo-červeno-bílých abstraktních litografických tisků jsme se sborově otočili k prvnímu plastickému obrazu (little boy in his room / malý chlapec ve svém pokoji). Což byla vlastně velká červená postel s nebesy, na které stála postavička s takovou šišatou hlavou bez očí, jenom s ušima a velkou pusou. A ta hlava tak úplně neseděla na tělíčku, ale byla trošku nad. A aby úplně neuletěla, tak byla přivázaná provázkem. Jo a nad tím byla malá bleděmodrá žárovička. Když koukáme na Lynchovo dílo, tak bychom si prý měli položit otázku, co tím chtěl vlastně autor říct a skutečně se zamýšlet nad tím, co všechno na tom obraze vidíme, a k čemu by to mohlo směřovat. Protože Lynch přece vypráví příběhy. Pak nám pán ukázal jeden z obrazů holandských renesančních malířů, na němž byla v podstatě ta samá postel, kolem nějaký andělé... Takže interpretace číslo jedna: ten chlapeček umře(l).
Od chlapečka jsme se přesunuli k jediné třírozměrné instalaci, kterou jsme si pak mohli i projít. Pocit: dostat se omylem do Lynchova filmu. Byl to výřez místnosti ve fauvisitckých barvách (tzn. sytě žlutá, sytě modrá a sytě červená) s pohovkou a křeslem v zebřích pruzích, který se na konci zužoval a zmenšoval a nezbývalo, než projít skrz jedny ze dvou dveří... Psycho. Hlavně jsem se ještě zapomněla zmínit o hudbě, která byla nedílnou součástí výstavy. Psycho dvě. Protože ta hudba byla fakt divná! No přesně jako z jeho filmů, tj. spíš strojová a mechanická, nepříliš melodická a hlavně ve mně pořád vyvolávala pocit, že něco není tak úplně v pořádku a že se za chvilku asi něco (špatného) stane... Každopádně odměna za odvahu projít dveřmi – zjistíte, že to jsou jenom filmové kulisy.
Co se týče rozlišných technik, které Lynch pro tvorbu využívá, byla výstava velmi pestrá: od výše zmíněné instalace, plastických obrazů, různých druhů litografie, přes fotky (sakra jak to dělá, že i u fotografie máte pocit, že se koukáte minimálně na filmovou sekvenci), přes černobílý akvarel, obrázky sněhuláků, skici tužkou, až po náčrtky na krabičkách od sirek...
Každopdáně celkový dojem: 9 z 10 hvězdiček
Výstava v Brühl
David Lynch (ofoceno z prospektu, jako ostatně všechny následující obrázky, pač na výstavě se nesmělo fotit...)
TA prostorová instalace. To vážně bylo 3-D a dalo se tam chodit.
Trošku morbidní, ale tak lynchovské!
Jedna z mnoha litografií
A takhle si Lynch představuje porno-obrázky
Netradičně barevné
Max Ernst Museum (sem musím zajít ještě jednou. Max Ernst byl surrealista...)
