Inner Spaces - křest alba

Inner Spaces v pražském Jazz Docku.

Malyen

Před pár týdny jsem fotila svou kamarádku a norskou zpěvačku Maylen.

Mia a Christian

Moje první opravdové focení :)

Malmö

Výlet do Malmö rozhodně nepatřil k nejveselejším. Pokud nemusíte, tak do Malmö nejezděte v podzimní deštivé odpoledne. Akorát vám budou všude zavírat před nosem a moc zábavy si neužijete. Muzea a galerie zavírají v pět, obchody nejpozději v šest a v sedm zavírají poslední kavárny. A pak už jen zbývají kebabárny...

Abych to zkrátila, celou dobu, co jsem byla v Malmö, velmi intenzivně pršelo. Takže mě to objevování města moc nebavilo. Každopádně tam ale mají velmi futuristickou vlakovou stanici Triangl, hezký park (ve kterém jsem stála asi dvacet minut mezi stromy a poslouchala zvuk deště), jedno malebné náměstí s hrázděnými domy, jedno náměstí, kolem kterého jsou restaurace ze všech koutů světa a vlakové nádraží, které stojí přímo u moře.

Ale Malmö samo osobně jinak působí docela útulně. Rozhodně si zaslouží ještě jednu šanci (a slunečné počasí nebo aspoň dřívější příjezd!) ;-)
.

Triangeln

Beznadějně oranžová ulice

Mých dvacet minut v parku

Nejveslejší fotka z Malmö :)

Křest desky v Kodani

V sobotu odpoledne měl Luboš a jeho kvartet koncert u příležitosti vydání nové desky Beyond the Borders. Tady je pár obrázků:

Před koncertem

Před koncertem - Berit a Morten

Luboš Soukup kvartet

Morten, Joel

Luboš, Christian

Užásná kavárna a knihkupectví Tranquebar

Natáčení promo videa

Norsko: Geiranger vesnice, Gejranger fjord a fjordo-farmy

V obci Geiranger u Geiranger fjordu jsme nakonec strávili dvě noci. Nejdříve jsme se pokoušeli najít místo na spaní někde kus za vesnicí, ale na strmých svazích jsme nic rovného, trochu skrytého a tak trochu útulného nemohli najít, takže jsme se utábořili v kempu sevřeni z jedné strany hučící řekou a z druhé strany hladinou fjordu.

Jeden z mnoha potůčků

Klasická norská travnatá střecha

Nejlepší houpačka na světě :)

Jediný pořádný výlet, který jsme tam i navzdory deštivé počasí podnikli, byl výlet ke dvěma fjordo-farmám. (Pozn.: fjordo-farmy jsou lidská obydlí na svazích kopců u fjordů. Většina fjordo-farem byla postavena na přelomu 19. a 20. století a nejpozději v šedesátých letech byla tato stavení opuštěna. Důvodů bylo hned několik, ale asi ten nejrazantnější přišel v polovině padesátých let v podobě laviny, která smetla několik fjordo-farem do moře. Majitelé ostatních stavení se přestali na svazích cítit bezpečně, a proto se odstěhovali. Některé farmy zůstaly v soukromém vlastnictví a staly se z nich rekreační (eko)farmy, o jiné se starají různé spolky milovníků a zachránců fjordo-farem. Další zajímavostí je například to, že ačkoliv se majitelé/stavitelé pokoušeli vybrat ty nejrovnější plochy na svazích, ne vždy se to povedlo. U několika fjordo-farem se proto pro jistotu děti přivazovaly provazy, aby náhodou při hraní a pobíhání neuklouzly a nezahučely do fjordu. To co mě, ale na fjordo-farmách skutečně udivuje je to, jak špatně jsou dostupné. Většina fjordo-farem se nachází 300–500 m.n.m. Některé jsou i o něco výše. Silnice tam samozřejmě žádná nevede. Jediné spojení se světem představovaly loďky, které připluly k útesu, vyložily náklad a pak se tam musel objevit někdo, kdo s tím nákladem vyšplhal nahoru... A to ani nemluvě o tom, že se takhle musel dopravit i stavební materiál, nábytek, zvířata (umí si někdo představit, jak se šplhá s krávou na zádech?!), nářadí a jiné.)

Ukázka fjordo-farmy

Vodopád Sedm sester a farma Knivsflå

Jak už to v Norsku bývá, začali jsme výstupem do kopce. Nejprve jsme šli přes takovou malou loučku, pak jsme pokračovali neuvěřitelně rozbahněnou lesní stezkou. A stále jsme stoupali vzhůru a vzhůru. Následovala cesta zpevněná slizkými, mechem obrostlými kameny, vůkol které se zelenalo kapradí.

Pak jsme se najednou vyloupli z lesa na takovou malou mýtinku s něžně bublajícím potůčkem a první z fjordo-farem (Homlongster). Při té příležitosti jsme zjistili, že jsme vystoupali cca 550 metrů nad mořskou hladinu.

Po krátké občerstvovací pauze s výhledem na duhový vodopád jsme opět pokračovali a jak jinak než vzhůru.

Duhová nádhera. To pak člověk pochopí, kde se berou
pověsti o kouzelných místech s pokladem :)

Okolní krajina se pozvolna měnila. Nejprve jsme vstoupili do borůvkového háje, kde rostly borůvky sladké a velké jako můj palec. Takže za necelých 10 minut jsme byli modří až za ušima. Pak najednou začalo ubývat zeleně. Stromy řídly, zmenšovaly se a ztrácely jehličí. Naopak přibývalo lišejníků (pravý ráj pro lichenologa!) a krajina začala mít nezdravý šedobílý nádech, který zvýrazňovaly všude se povalující kameny a skáličky.

Nakonec zmizely všechny stromy a zbyla jen holá tráva a měkoučký zlatavý mech, po kterém jsme dohopkali k druhé fjordo-farmě Skagedalsætra (850 m.n.m)

Romantika fjordo-farem

Návštěvu třetí fjordo-farmy (Skageflå), která slibovala ten nejkrásnější výhled na fjord, jsme pro nadměrné množství bahna a nejasné značení cesty vzdali.

Duha podruhé při cestě dolů