Včera jsem byla kreativní

Pozdrav

Drazí,

jsem v pořádku. O víkendu jsem si jenom vyležela poněkud nepříjemnou střevní chřipku, ale už je to zase dobrý. Do práce chodím teď tak čtyřikrát týdně. V hotelu je málo hostů, takže už zase zpětně i uklízím. Skončila jsem s raní dánštinou a začala jsem chodit do večerního kurzu. Mám ho dvakrát týdně (po/st) od sedmi do půl desáte. Nejbližší odpolední/večerní volno bych měla mít ve čtvrtek. Take bychom si mohli zavolat.

Jinak minulý pátek jsem fotila další svojí kamarádku Stisu. Tady je jedna fotečka. Zbytek se tu časem objeví.

Inner Spaces - křest alba

Inner Spaces v pražském Jazz Docku.

Malyen

Před pár týdny jsem fotila svou kamarádku a norskou zpěvačku Maylen.

Mia a Christian

Moje první opravdové focení :)

Malmö

Výlet do Malmö rozhodně nepatřil k nejveselejším. Pokud nemusíte, tak do Malmö nejezděte v podzimní deštivé odpoledne. Akorát vám budou všude zavírat před nosem a moc zábavy si neužijete. Muzea a galerie zavírají v pět, obchody nejpozději v šest a v sedm zavírají poslední kavárny. A pak už jen zbývají kebabárny...

Abych to zkrátila, celou dobu, co jsem byla v Malmö, velmi intenzivně pršelo. Takže mě to objevování města moc nebavilo. Každopádně tam ale mají velmi futuristickou vlakovou stanici Triangl, hezký park (ve kterém jsem stála asi dvacet minut mezi stromy a poslouchala zvuk deště), jedno malebné náměstí s hrázděnými domy, jedno náměstí, kolem kterého jsou restaurace ze všech koutů světa a vlakové nádraží, které stojí přímo u moře.

Ale Malmö samo osobně jinak působí docela útulně. Rozhodně si zaslouží ještě jednu šanci (a slunečné počasí nebo aspoň dřívější příjezd!) ;-)
.

Triangeln

Beznadějně oranžová ulice

Mých dvacet minut v parku

Nejveslejší fotka z Malmö :)

Křest desky v Kodani

V sobotu odpoledne měl Luboš a jeho kvartet koncert u příležitosti vydání nové desky Beyond the Borders. Tady je pár obrázků:

Před koncertem

Před koncertem - Berit a Morten

Luboš Soukup kvartet

Morten, Joel

Luboš, Christian

Užásná kavárna a knihkupectví Tranquebar

Natáčení promo videa

Norsko: Geiranger vesnice, Gejranger fjord a fjordo-farmy

V obci Geiranger u Geiranger fjordu jsme nakonec strávili dvě noci. Nejdříve jsme se pokoušeli najít místo na spaní někde kus za vesnicí, ale na strmých svazích jsme nic rovného, trochu skrytého a tak trochu útulného nemohli najít, takže jsme se utábořili v kempu sevřeni z jedné strany hučící řekou a z druhé strany hladinou fjordu.

Jeden z mnoha potůčků

Klasická norská travnatá střecha

Nejlepší houpačka na světě :)

Jediný pořádný výlet, který jsme tam i navzdory deštivé počasí podnikli, byl výlet ke dvěma fjordo-farmám. (Pozn.: fjordo-farmy jsou lidská obydlí na svazích kopců u fjordů. Většina fjordo-farem byla postavena na přelomu 19. a 20. století a nejpozději v šedesátých letech byla tato stavení opuštěna. Důvodů bylo hned několik, ale asi ten nejrazantnější přišel v polovině padesátých let v podobě laviny, která smetla několik fjordo-farem do moře. Majitelé ostatních stavení se přestali na svazích cítit bezpečně, a proto se odstěhovali. Některé farmy zůstaly v soukromém vlastnictví a staly se z nich rekreační (eko)farmy, o jiné se starají různé spolky milovníků a zachránců fjordo-farem. Další zajímavostí je například to, že ačkoliv se majitelé/stavitelé pokoušeli vybrat ty nejrovnější plochy na svazích, ne vždy se to povedlo. U několika fjordo-farem se proto pro jistotu děti přivazovaly provazy, aby náhodou při hraní a pobíhání neuklouzly a nezahučely do fjordu. To co mě, ale na fjordo-farmách skutečně udivuje je to, jak špatně jsou dostupné. Většina fjordo-farem se nachází 300–500 m.n.m. Některé jsou i o něco výše. Silnice tam samozřejmě žádná nevede. Jediné spojení se světem představovaly loďky, které připluly k útesu, vyložily náklad a pak se tam musel objevit někdo, kdo s tím nákladem vyšplhal nahoru... A to ani nemluvě o tom, že se takhle musel dopravit i stavební materiál, nábytek, zvířata (umí si někdo představit, jak se šplhá s krávou na zádech?!), nářadí a jiné.)

Ukázka fjordo-farmy

Vodopád Sedm sester a farma Knivsflå

Jak už to v Norsku bývá, začali jsme výstupem do kopce. Nejprve jsme šli přes takovou malou loučku, pak jsme pokračovali neuvěřitelně rozbahněnou lesní stezkou. A stále jsme stoupali vzhůru a vzhůru. Následovala cesta zpevněná slizkými, mechem obrostlými kameny, vůkol které se zelenalo kapradí.

Pak jsme se najednou vyloupli z lesa na takovou malou mýtinku s něžně bublajícím potůčkem a první z fjordo-farem (Homlongster). Při té příležitosti jsme zjistili, že jsme vystoupali cca 550 metrů nad mořskou hladinu.

Po krátké občerstvovací pauze s výhledem na duhový vodopád jsme opět pokračovali a jak jinak než vzhůru.

Duhová nádhera. To pak člověk pochopí, kde se berou
pověsti o kouzelných místech s pokladem :)

Okolní krajina se pozvolna měnila. Nejprve jsme vstoupili do borůvkového háje, kde rostly borůvky sladké a velké jako můj palec. Takže za necelých 10 minut jsme byli modří až za ušima. Pak najednou začalo ubývat zeleně. Stromy řídly, zmenšovaly se a ztrácely jehličí. Naopak přibývalo lišejníků (pravý ráj pro lichenologa!) a krajina začala mít nezdravý šedobílý nádech, který zvýrazňovaly všude se povalující kameny a skáličky.

Nakonec zmizely všechny stromy a zbyla jen holá tráva a měkoučký zlatavý mech, po kterém jsme dohopkali k druhé fjordo-farmě Skagedalsætra (850 m.n.m)

Romantika fjordo-farem

Návštěvu třetí fjordo-farmy (Skageflå), která slibovala ten nejkrásnější výhled na fjord, jsme pro nadměrné množství bahna a nejasné značení cesty vzdali.

Duha podruhé při cestě dolů