Už je zase dobře. V úterý to bylo trošku horší. Njn, poslední den před tím, než jsem měla odevzdat tu recenzi... Ještě jsem se tam pokoušela dopsat závěr dle Kevinových rad, ale stejně jsem měla sto chutí to všechno zmačkat (obrazně - s laptopem to tak lehce nejde) a vyhodit do koše... Večer jsem si ještě udělala malou přípravu na středeční prezentaci, tzn. že jsem si vedle osnovy toho, co budu říkat, dopsala věty typu: „Uklidni se.“ „Mluvíš úplně skvěle!“ „Není kam spěchat, zpomal.“ apod. :-)
Ve středu ráno jsem konečně (!) odevzdala recenzi. Pak jsem do čtyř (do té prezentace) měla čas. Prošla jsem si ještě několikrát to, co jsem měla v plánu odříkat. Do konce jsem se dostala do fáze, kdy jsem nabyla přesvědčení, že to zvládnu a když tak trochu zaimprovizuju. Budu přece mluvit o Čechách! (a abych se opravdu uklidnila, tak si šla i zacvičit).
Když jsem dojela na místo, tak jsem zjistila, že jsme tam na prezentování tři. Což je rozhodně lepší než jedna. Pak jsem teda trochu neradostně zjistila, že ti dva zbývající nejsou zahraniční studenti, ale Němci. Jeden studoval v Polsku a ten druhý v Turecku. Každopádně celý můj příběh končí tím, že nepřišel ani jeden Němec, který byl měl zájem o studiu směrem na východ od Berlína. :-D (což vlastně není zas až tak překvapující) Takže ve výsledku jsem nic neprezentovala. hihi :-) (lhala bych, kdybych řekla, že mě to áááále tak stráááášně mrzí... ;-)
A poučení pro příště (Zuzanka už ho zná): Nebojme se hrdinně postavit problému. Třeba se nás zalekne a uteče! ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat