Mit liv i København: Türnich

Úterní ráno začalo opravdu „vesele“. Vstala jsem. Psala jsem Hélo, jestli se mnou chce jet na výlet. Mezitím, co jsem čekala na odpověď, tak jsem si připravovala snídani. Namazala jsem si chleba borůvkovou marmeládou, horkou vodu jsem nalila do konvice. Pak jsem svižně vyrazila do pokoje, ale klíčenka se mi zasekla o úchytku u trouby a já jsem si půlku té vroucí vody nalila na ruku. Chleba mi spadl z talíře na zem (jak jinak než že se marmeláda rozmázla po podlaze) a ke všemu jsem svou báječnou konvici upustila na zem a ta se roztříštila na třista sedmdesát šest střepů. Takže super! Pak jsem si chladila ruku asi pět minut pod ledovou vodou, uklidila střepy, vytřela kuchyň a namazala si nový krajíc chleba. Ačkoliv je moje lékárnička dostatečně vybavená, tak krém proti spáleninám nemám. Tak jsem zaimprovizovala s levandulovým olejem, ale stejně mě ta ruka pálila až do odpoledne... :-(

Kolem půl dvanácté jsme se sešla s Hélo na hlavním nádraží a vyrazily jsme do Kölnu. Tam jsme udělaly malou pauzu, protože Hélo měla ve čtvrtek večer odjet do Paříže, ale jízdenka, kterou si objednala přes net, jí nepřišla. Takže bylo potřeba to vyřešit. Po dobré půlhodině a kompromisním řešení jsme nasedly do vlaku a vydaly jsme se západním směrem do asi 20 minut vzdálené vesnice Horrem. Odtud jsme měly v plánu pokračovat pěšky k zámečku Türnich.

V Horrem jsme nenašly žádný ukazatel a ani žádnou mapu (haha, nedělejte si iluze, že bychom měly svojí vlastní). Tak jsme se zeptaly prodavaček na nádraží, kudy tudy k zámku. Ty na nás koukaly jak z jara a nebyly schopné nám poradit. Tak jsme to zkusily v lékárně. Úspěšně. Sice jsme dostaly odpověď typu: „Doleva, rovně, pod dálnicí, přes kanál...“, ale alespoň jsme věděly přibližný směr, stejně jsme nikam nechvátaly a počasí bylo nádherné (tak nádherné, že jsem večer přišla domů se spáleným nosem).

Většinu cesty (dobrých pět kilometrů) jsme šly podél silnice, ale nebylo to tak hrozné a alespoň tam čas od času byl ukazatel směru. V obci Türnich jsme zaběhly nakoupit od Lidlu, páč já jsem nám sice připravila oběd (těstoviny s tuňákem), ale jaksi jsem díky šoku z té horké ranní sprcha zapomněla příbory doma...

Pozdní oběd jsme si daly už v zámeckém parku, kde bylo mimořádně útulno (i když to tak z fotek nemusí vypadat). Pak jsme se prošly kolem hlavní budovy zámku, objevily jsme tam úžasnou kavárnu, ve které pracovala stará dáma a kde byl k dostání domácí koláč. A pak už jen lipovou alejí na autobusovou zastávku, autobusem zpátky do Horrem, z Horrem vlakem do Kölnu a z Kölnu do Bonnu.

Obrázky z pěšího výletu