V pátek dopoledne jsem se vypravila přes celé město na daňový respektive finanční úřad. Cesta tam mi zabrala přes 40 minut a to je na CPH opravdu co říct. Po příjezdu jsem vyplnila další nový formulář (tentokrát jenom čtyřstránkový) a pak jsem měla krátký pohovor s paní u přepážky, během kterého jsem se dozvěděla, že jsem měla jet na nějakej jinej finanční úřad (hmmm, tak jsem si tak říkala, proč mě tam ta paní ze čtvrtka neposlala správně?!), ale páteční paní byla naštěstí tak milá a nabídla mi, že ten můj formulář pošle tam jinam (což znamenalo: „Uff!“). Pak zase 40 minut šlapání na kole domů.
Odpoledne až večer ryze poklidný, strávila jsem několik hodin nad dánštinou. Moje návštěva na úřadech mi totiž také přinesla jedno zásadní poznání, anébržto jsem se dozvěděla, že momentálně nemám nárok získat CPR Number (=residenční číslo) a tzn., že nemůžu zažádat o ty kurzy dánštiny, na které chodí Luboš. Důvodem je moje pracovní smlouva, protože je na dobu určitou (tři měsíce). A teprve až budu mít novou (na dobu neurčitou) nebo jinou práci (jak se na mě pošklebovala čtvrteční paní úřednice), tak mám přijít na ten úřad, na kterém jsem byla ve čtvrtek a teprve tehdy si můžu o CPR Number zažádat. Do té doby budu mít tax number (nebo jakseto píše, no prostě číslo pod kterým budu vedená na finančním úřadě, které je shodou okolností úplně stejné jako moje budoucí CPR Number, leč momentální plní jinou funkci). No a toto číslo mě opravňuje k tomu, že můžu jít do dánské banky a založit si tam účet, aby mi na něj mohla přijít výplata. Jak prosté, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat