Pondělí a úterý jsem strávila v práci. V úterý večer jsme se pak přesunuly k další Lubošově známé – k saxofonistce Mie. Bydlí hodně severně aneb nahraně toho, co my s Lubošem ještě považujeme za Kodaň, ale byt je to útulný.
Asi minutu po tom, co jsme shodili ze zad batohy, se otevřely vstupní dveře a na prahu stál Jim Carry! Teda Rasmus (co vypadá jako Jim Carry z filmu Blbý a blbější (Dumb & Dumber) a nejenom, že tak vypadá, on i tak trochu mluví a tak ďábelsky se směje. A to už vůbec nemluvím o tom, co nosí. Ale rozhodně tenhle popis neberte jako útok na jeho intelekt a osobnost. Rasmussen je prostě báječný kluk a oba nás s Lubošem svou osobností naprosto odzborjil:). „Vítejteeeee! To je skvělý, že jste tady! Potřebujete něco? Máte co jíst? Nepotřebujete ručníky? Chcete pivo? Jestli máte hlad, tak si vemte z ledničky cokoliv.“ A už nás hnedka objímal na přivítanou. Teda takovýhle přivítání jsme nečekali! Hned jsme s ním načali jedno pivo a on nám vyprávěl bláznivý historky (třeba o tom, jak kamarádovi rozsedl kolo) a pak hrál na kytaru a zazpíval nám několik švédských hitů a pak i to co, sám napsal (shodou okolností chodí do prváku na stejnou školo jako Luboš).
Chvíli jsme se tak bavili, pak Rasmovi zvonil telefon a on, že se jeho kamarád staví na pivko. No a než jsme se nadáli, tak přišel jeho švédský kamarád, a pak další a pak dva. Takže nás nakonec u stolu bylo sedm. Ale bylo to velmi příjemné. Chlapci jsou vtipálci. Nakonec jsme se s nima rozloučili až kolem půlnoci. Poděkovali jsme Rasmussovi za neočekávanou "welcome party" a pak jsme šli spát. To už jsem byla úplně mrtvá únavou. A ráno jsme musela jít do zase práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat