Christianie a moře

Konečně jsem měla volný víkend. Luboš chtěl nafotit nějaké fotky na web, takže jsme v sobotu vyrazili ven. (tajná informace ze zákulisí: Lubošův web projde v brzké době grafickou reinkarnací. Mimo jiné by tato přeměna měla zasáhnout i přehled koncertů, jehož současný vzhled nepovažuji  za nejšťastnější. Máme se na co těšit ;-)

Počasí bylo mrazivě krásné. Asi po čtyřech dnech vysvitlo slunce a teploty překvapivě klesly k nule. Nejprve jsme se vypravili do Christianie. Holé stromy nám nabízely báječné pohledy na originální christianská stavení. Nebe se odráželo na hladině jezera Stadsgraven. Nově zrozené stonky trav se zelenaly a tvořily kontrast s rudými keři. A mezi tou vší nádherou stál Luboš v pruhovaném svetru, zmrzlý na kost, a křičel: „Foť! Foť! Musíš fotit!“ A za objektivem foťáku jsem se schovávala já, bez rukavic s promrzlými prsty: „No jo, furt...“

Objevili jsme čtyři nebo pět fotogenických míst. A pak jsme zamířili k moři ke Kastrupské plovárně, našemu poslednímu foto-místu. Jeli jsme po silnici, která vedla souběžně s pláží. Slunce svítilo a já jsem pomalu začala rozmrzat. „Jet tak přímo podél moře...“, zachtělo se mi. Člověk by si ale měl dát pozor na to, co si přeje. A člověk by měl být dvakrát opatrný, přeje-li si romantické projížďky po dánském pobřeží v zimě... Od toho odpoledne obdivuji námořníky brázdící stříbrošedé vlny severních moří. Jsou to tvrdí chlapi! Než jsme dojeli do Kastrupu, omrzla mi půlka obličeje. Na pobřeží strašně fouká! A na moři to musí být ještě horší!

Mějte se krásně! My se taky máme krásně!

Vaši dva eskymáci

O Vánocích a prvním lednovém týdnu

Tak jsem se po dlouhé době opět dostala k napsání nového příspěvku. Ne, že bych celou tu dobu neměla čas a neposbírala dostatek zážitků, jenom jsem měla pocit, že až příliš mnoho času trávím online a že to zrovna není nejproduktivnější činnost (vzhledem k tomu, že bych se měla intenzivně učit dánsky a rozvíjet své další dovednosti...)

Měla jsem krásné Vánoce, které začaly už z kraje prosince, kdy jsem na pár dní navštívila ČR. (pozn.: Moc ráda jsem viděla všechny, které jsem viděla, a těším se na příští návštěvu, až je zase uvidím. A taky doufám, že přibudou i setkání s těmi, které jsem neviděla hodně dlouho). Po návratu do Kodaně jsem počítala s tím, že budu chodit do práce od rána do večera. To se nakonec (vzhledem k počtu hostů v hotelu) nestalo a tak jsem si s Luboškem dopřála čtrnáct velmi odpočinkových dní, během kterých jsem si čas od času odskočila na pár hodin do hotelu. Jinak Štědrý den jsem spolu oslavili už 22. prosince, anébržto zrovna na 24. prosince na mě vyšla večerní směna.

Naše štědrovečerní večeře dopadla přímo báječně. Večeřeli jsme při svíčkách. Luboš vyrobil bramborový salát. Nutno říct, že velmi improvizovaně, páč v Dánsku se běžné středoevropské suroviny (jako nakládaná zelenina, plnotučná hořčice aj.) shánějí dost těžko. Kapra jsme nahradili čerstvým lososem, kterého jsme den předtím koupili na trhu (hmmm, mňam! začínám chápat, co na té rybě všichni mají). A po večeři jsme šli hledat naše vánoční dárky, které jsme si navzájem schovali. Trvalo mi dlouho najít je všechny, ale bylo to velmi veselé :)

***

Silvestr jsme pak trávili u našich dánských známých, kteří nás pozvali na večeři. V bytě se nás sešlo osm osob a minimálně třináct lahví vína. Začali jsme aperitivem a lehkým předkrmem z krevet. Poté následoval projev královny (prý nic překvapivého neřekla; jako ostatně každoročně). Po projevu přišel hlavní chod večera, a to drůbeží na víně, bramborová kaše, krutony a salát z červené řepy. A celou večeři korunoval lahodný citronový koláč se zmrzlinou. Ten byl prostě „wow“!

Do nového roku jsem pak skočila z gauče! Aneb Dánové mají ve zvyku skákat o silvestrovské půlnoci ze židle dolů. Prý to přináší štěstí a nadcházející rok bude úspěšný. Tak uvidíme :)

Z oslavy jsme s Lubošem odcházeli už kolem druhé, protože jsem 1. ledna pracovala. V Kodani to vypadalo jako za války. Všude lítaly petardy (jako ostatně každou prosincovou noc), na ulicích byl neskutečně skutečný bordel skládající se z papírových konstrukcí od ohňostrojů a z tisíců střepů. Byli jsme docela rádi, že jsem nejeli na kolech a uchránili tak naše cyklo-duše od újmy (což ovšem platilo jenom pro Silvestr, protože pár dní na to jsem na ulici stejně píchla kolo...).

***

První lednový týden přinesl další dvě pozvání na večeře. První večeři připravili naši finští přátelé Johanna (btw. na podzim jí vyšlo skvělé CD) a Tapani. Rozhodně nešlo o žádnou komorní akci. Sešlo se nás tolik, že jsem zaplnili celý obývací pokoj, a někteří jedinci si dokonce museli přinést vlastní židli. Každopádně poprvé v životě jsem ochutnala sobí paštiku a typicky finsky dušené vepřové.

Druhá večeře byla neméně zajímavá. S Lubošem jsem proklouzli do rozlehlého, stylově sladěného bleděmodrého bytu ve Frederiksbergu (pozn.: čtvrť v Kodani), kde na nás čekalo uzené ovčí maso norského původu (importované Lubošovým známým Vojtou t.č. žijícího se svou rodinou v Oslu) a dušené kuřecí s chřestem a brambory reprezentující tradiční hodnoty dánské kuchyně... Mňamy...

***

Jinak moje práce v hotelu ustala tak trochu na mrtvém bodě. Asi za to může nedostatek hotelových hostů či co... ale začínají mě svrbět prsty a přemýšlím o tom, že bych se podívala po něčem více kancelářském a méně fyzicky náročném. Mám pocit, že půl roku na pročištění hlavy stačí... I když na náročnost práce si teď rozhodně stěžovat nemohu – roznášení čokoládek v podvečerních hodinách patří k tomu nejpříjemnějšímu, co jsem kdy dělala... ;-) A taky mě teď vlastně čeká nový trénink na úklid public area... Hmm, tak uvidíme, jaké to bude...

A teď už jenom pár slov závěrem: Od 1. ledna tu dost intenzivně prší, tak si doma užívám své nové olejové pastely, které jsem dostala od Luboška k Vánocům, popíjím přitom hektolitry čaje a pracuji na svém zbrusu novém grafickém projektu, o kterém ještě uslyšíte a který, jak pevně doufám, stačím dokončit do léta... ;-)

Povolení k pobytu & co.

Hurá! Po více než pěti měsích čekání a byrokratických úskoků jsem dnes konečně získala povolení k pobytu, oficiální residenční číslo a vlastního doktora! :)

PF 2012

Eco-vánoce

Zítra s Lubošem slavíme Štedrý den. Letos už čtvrtý. Podlehli jsme vánoční atmosféře, která panuje v ulících Kodaně, a v květinářství naproti našemu baráku jsme si koupili vánoční stromeček (v květináči). Já jsem neodolala poušení a vyrobila jsem papírové origami ozdoby. (pozn.: výroba prvních tří mi zabrala 2 hodiny. Pak se moje produkce poměrně zvýšila a dalších dvacet jsem vyrobila během poslechu osmé audioknihy Lemony Snicketa The Hostile Hospital).

Dnes večer jsme se šli projít do centra, do Nyhavnu, na vánoční trhy a na regulérní trhy za nádražím Nørreport, kde jsme ulovily čerstvé lososové filety. A zítra už jen dovyrobit bramborový salát a českodaňská štědrovečerní bude kompletní :)

Jinak večer dvacátého čtvrtého jsem v práci (a stejně tak i dvacítého třetího, dvacátého pátého a dvacátého šestého). Už neuklízím jenom pokoje. Začla jsem dělat i turndown service, tj. pojkádání čokoládky na dobrou noc a dálkového ovladače na noční stolek a zatahovaní závěsů v pokoji... Juhůůů! O trochu lehčí práce!

Talíř z královské porcelánky

je konečně doma!!! Nakonec to dopadlo mnohem lépe, než jsem si myslela (viz obrázek dole).

Firemní večírk

Zapamatovat si: kdybych náááhodou někdy organizovala firemní párty pro všechny své zaměstnance (řekněme pro 300–500 jedinců), tak nikdy nepronajímat prosklené pasáže mezi zavřenými obchody (i když je to výhodné), protože tam na podzim bývá velmi chladno a zaměstnanci, od kterých očekávám, že přijdou ve společenských oděvech, a kteří tam pak musí několik hodin sedět a čekat na proslov, na vyhlášení nejlepších zaměstnanců roku z jednotlivých poboček a na večeři, mohou velmi snadno prochladnout a následně onemocnět. Ale jinak tříchodové menu (uzený losos, roastbeef s opečenými brambory a zeleninou, čokoládové deserty a ovoce) lze doporučit. Stejně jako zaměstnance potěší welcome drink, pivo a víno zdarma (obzvláště pokud je valná část zaměstnanců ze střední a východní Evropy jako ze Slovenska, Polska, Maďarska, Rumunska atd. ;-)

Btw. nějaký přírodní tip na zmírnění bolesti v krku kromě čaje s citronem, syrové cibule a Priznicova zábalu? 

Zelenou proti podzimnímu splínu

Fotostory :)

Smutný příběh o muffinech

Den následující po Kulturnatten jsem byla pozvaná na oslavu narozeniny Miy a Johannese. Vymyslela jsem super originální dárek, anébržto jsem narazila na dva malé plechové kufříky s potiskem muffinka a rozhodla jsem se upéct vlastní muffiny a vložit je do kufříků. Nápad, jak říkám, geniální. Realizace poněkud komplikovanější, páč jsem ty muffiny v troubě připálila... BOŽE!!!

Takže abych to dotáhla do konce (protože mě nenapadlo, co bych dělala se dvěma plechovejma minikufříkama ve svém každodenním životě), tak jsem šla potupně do Netto a koupila tam hotové muffiny a plácla je do těch kufříků...

Borůvkové s hořkou čokoládou... (mňamy, mňamy)...

... a ze spoda úplně na uhel... grrrr! :(

Fotky z Kulturnatten, pá 14-10-2011

Nadešel čas přidat další příspěvek - Sabrininy fotky z kodaňské kulturní noci.

Bylo to fascinující. Bylo chladno a temno. Ulice Kodaně byly plné lidí a my jsme se mezi nimi motaly. Muzea, státní instituce a některé obchody zůstaly otevřené dlouho do noci. Nechaly jsme se strhnout davem a na povrch jsme vypluly kousek od obchodu s luxusním ručně malovaným porcelánem. Neodolaly jsme, zaplatily jsem 100 DKK a zúčastnily se otevřeného workshopu malování na porcelán. (Hotový talíř bych měla obdržet na konci tohoto týdne). Přišly jsem na poslední chvíli a odcházeli jsem úplně, úplně poslední. Lektorka workshopu si s námi povídala a povídala a nakonec nám napsala věnování na prospekt porcelánky.

Pak jsme zase vpluly do davu a nechaly se unášet hudbou pouličních muzikantů a vůní pražených mandlí s cukrem. A pak jsem najednou narazily na průvod královské gardy na koních. Běžely jsem za nimi, ale koně mají čtyři nohy a my jen dvě. A tak jsme je ztratily na první křižovatce, protože předtím rozestoupený dav se opětovně spojil v jednolitou řeku hlav a smazal cestu. A pak jsme najednou uslyšely zvuk bubnů a trubek a zjistily jsme, že královská garda parkuje za nejbližším rohem na náměstí Nytrov přímo před budovou soudu. Po krátkém vystoupení královské gardy jsme se vydaly směrem na autobus. Cestou jsme ze zastavily na radnici. Prolezly ji od přízemí po střechu. Nezapomněly jsem navštívit knihovnu ani zasedací místnost. A pak už jsme teda opravu jely domů...

Takhle by měl vypadat originál, uvidíme jak to dopadne. Nikdy by mě nenapadlo, že malovat na porcelán je tak komplikované. Máte jeden pokus a pak smolíka...

Když jste úplně, úplně poslední, celý obchod je zamčený a prodavačni nedočkavě čekají, až si dopovídáte s lektorkou, není nad to si udělat foto :)

Královská garda - v trochu horší noční kvalitě, ale garatuji vám, že to jsou samí fešaci a fešandy ;-)

Mega mapa na radnici

Tady bydlí Sabrina

All photos by Sabrina Chin

Fotky z koncertu v Charlie Scott's, pá 07-10-2011

  

All photos by Sabrina Chin

Den třetí aneb Islands Brygge

Někdo zranil moje kolo!

Když jsem jela v úterý z práce, tak mi po cestě (kde jinde než uprostřed křižovatky) spadl řetěz. Tak jsem setrvačností dojela na chodník, kde jsem se ho pokoušela nandat (pozn. spadlý řetěz mi už od dětství mi přijde mystický. Do dnes jsem nepochopila, jak je technicky možné, že si řetěz sám od sebe prostě spadne, když pak rozhodně nejde jednoduše nandat... Ale zpět!). Asi po deseti minutové boji se mi ho podařilo vrátit na původní místo, akorát že když jsem pak nasedla opětovně na kolo a chtěla se opřít do pedálů, tak jsem zjistila, že se zadní kolo vůbec netočí. Při bližším ohledání jsem přišla na to, že zadní kolo vepředu dře o rám a vzadu na něj tlačí promáčknutý drát, který drží blatník. Tak jsem tam chvilku bezradně stála, přemýšlela, kde moje kolo mohlo přijít k takovému úrazu, a pak, protože se mi nechtělo jít pěšky s kolem přes rameno, tak jsem třikrát lehce (!) kopla do toho zadního kola. A bylo spraveno! :-) Teda aspoň na cestu domů... Naštěstí máme hned pod naším bytem, velmi šikovného opraváře kol...

Ale pointa mého celého vyprávění leží v tom, že jsem dnes do práce musela jet busem a že jsem se potom odpoledne byla projít. S foťákem! :) Vyrazila jsem od hotel po nábřeží směrem od centra. Tam jsou většinou už jen kancelářské budovy anebo hotely. Ale všechny ty skleněné domy dnes úžasně kontrastovaly s temně modrou vodní hladinou, zrcadlily se v sobě navzájem a odrážely bílé mraky a slunce. Náramně jsem si procházku i fotografování užila. Tady je malá ochutnávka z Islands Brygge a okolí :)

Tady se to poflakuje jedna báseň :)

Kolem těchto budov jezdím do práce

Večeře k oslavě 100 výročí vzniku Tchaj-wanu

Hihi, miluju poznávat svět z pohodí domova s vidličkou v ruce ;-)

Pondělní večeře, kterou Sabrina připravila na počest stého výročí vzniku demokratické Čínské republiky neboli Tchaj-wanu, se náramně povedla! Sabrina sice strávila celý den u plotny (a vynechala hodinu dánského kurzu), ale výsledek byl naprosto vy-ni-ka-jí-cí! Polevka se zeleninou a krevetami, rýže, dva druhy kuřecích stehýnek, mleté vepřové maso s vejcem, vepřové kousky s jarní cibulkou, brokolice, zelí se zázvorem, steamed egg, tj. něco jako míchaná vajíčka akorát, že taková krémovější, a milk bubble tea, což znamená mléko-tapioka-jasmínový čaj. Wikipedia říká, že tenhle nápoj se na Tchaj-wanu pije od osmdesátých let a že je hodně oblíbený. A o pojmu tapioka říká, že to je maniokový škrob. No, kdybych tu chuť měla přiblížit evropským podmínkám, tak bych do jasmínového čaje s mlékem přidala rozvařené gumové medvídky :)

Den první aneb moje soukromá neděle

Včera večer jsem se rozhodla, že si následující den udělám krásný a že dopoledne strávím v posteli a budu psát dopisy. Ráno jsem pěkně vstala, dopřála si dechové cvičení. Pozitivně jsem se naladila na přicházející den. Pak jsem si nachystala obrovskou snídani a zalezla si s ní do postele a v 9:02 mi volala šéfová, kde jsem a proč nejsem v práci... Ano, při tom všem slastném rozjímání, jsem nějak v mé mysli opomněla, že je pondělí a že mám jít do práce. Tak jsem se rychle oblékla, snídani jsem šoupla do ledničky, nasedla jsem na kolo a trhla jsem svůj osobní rekord na 4km jízdy na kole. A v práci pak už klasika.

Jinak mi včera přišel inspirativní email od Héloïse a přidal se k několika dřívějším emailů třeba jako od Pavly S. a tak. Vzhledem k tomu, že strašně prší (moje raní předtucha byla správná, ideální den na to zůstat v posteli) a nemůžu jít cvičit ven, tak jsem strávila několik hodin (!) googlováním dánské alternativy webu Fler.cz. A nakonec se povedlo!(muheheee) A amio.dk bylo po úporném hledání a kombinování nalezeno. :)

Za chvilku jdu na večeři. Lubošova spolužačka z kurzu dánštiny nás pozvala na tchajwanské speciality. A Lubošek tu bohužel není, tak jdu sama. 10. října prý mají na Tchaj wanu státní svátek. Před sto lety se něco významného na tom ostrůvku událo, a já se dozvím co. Mám takový divný pocit, že v rámci svého geopolitického studia bych to měla vědět, ale jaksi netuším...

Slaměná vdova

Tak od dnešního odpoledne je ze mě na necelých čtrnáct dní slaměná vdova. (muheheeeee :)

A jinak z kategorie "moje malá soukromá osvícení": Teprve dnes mi tak nějak došlo, že vlastně žiju na ostrově. Hihi. Mám z dnešního objevu velkou radost! Je to tak skvělý! Vždycky jsem chtěla bydlet na ostrově! :)

Zase v normálu

Jupííí! Peníze jsou na účtě, nájem je zaplacený, Luboš si to vyřešil s panem ředitelem festivalu. :)

Dnešní den jsme měli opravdu klidný. Po ránu jsem strávila asi tři hodiny na dánštinou. Už jsem ve fázi, kdy si umím dánsky objednat kafe, poprosit o světla na kolo a říct kolik jsem si vzala banánů. Odpol jsem strávila projížďkou po Christianii, Luboš jel do školy nahrávat jednu skladbu. Původně jsem chtěla fotit, ale pak mě to nadšení přešlo. Místo toho jsem se tam dvě hodiny ztrácela a znovu objevovala.

No a teď večer trávím malováním.

Můj první pastelkakvarel :) Jo, jmenuje se to "U moře".

Skvrny na slunci nebo co jako?

Po třech dnech zase v práci. Konečně jsem si vyzvedla výplatní pásku. Kromě toho, že mi ještě nepřišly peníze na účet (a to tam měly být 30. října, jak mě ujišťovala šéfová. Hmmm, zvláštní, jak může být problematické přepsat správně číslo účtu z papíru do počítače... grrrr!), tak mám pocit, že ta výplatní páska není správně a že jsou v ní chyby (grrrr! podruhé). Musím si o tom se šéfovou zítra promluvit. A jinak u Luboše dnes podobně. Za měsíc měl vystupovat se svou kapelou na Spotlightu festivalu Struny podzimu a dneska mu přišle email od ředitele festivalu (který jsme tak nějak nepochopili), že tam s kapelou jako vystupovat nebude, ale že by tam měl hrát s jedním kytaristou a jeho triem jako host. Hmmm, zvláštní že v programu na internetu je Luboš se svou kapelou a o kytaristovi ani zmínka... Bože! Doufám, že skvrny na slunci jsou jenom v Dánsku!

Ohmmm...