Proč, Konráde, proč?!

Jsem depresivní. (teď, momentálně!) Kromě toho, že se ze mě za chvíli zřejmě stane kosatka, protože dobrá polovina všech jídel, které tady jím obsahuje tuňáka (vařím si já vůbec něco jiného než těstoviny s tuňákem?! … jo, ještě čaj! :-), tak jsem se úplně neskutečně zasekla při psaní tý připitomnělý recenze. Bůůů, proč mi to nejde jako v češtině? Konráde, proč?! grrrrr! Už asi pět hodin sedím u laptopu a výsledek je opravdu tristní: dva odstavce a asi patnáct začátků toho třetího. Fňuk! A to musím napsat tak tři stránky... Ani jsem dneska nešla žonglovat... A zítra asi nepůjdu s holkama na výlet... A ve čtvrtek (to bude den nejvyššího zoufalství) nepůjdu na deutschkurz... A pak přijde pátek a to bude vtipný den, protože to pro změnu budu muset někam jít, anébržto nám na koleji nepůjde celý den elektrika...

Pak bych tak měla sepisovat svůj „projev“ na seminář k EU. My si totiž teďka hrajeme na Evropský parlament a já coby Vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku mám přesvědčit zástupce jednotlivých EU zemí o tom, jak je super vybudovat společnou evropskou armádu... Ano, WTF! A abych toho neměla málo, tak jsem včera slíbila, že připravím (a veřejně odmluvím) prezentaci o tom, jaké je úúúúžasné studovat v ČR. Pokud se ptáte, jak jsem k takové poctě přišla, tak odpověď je velmi, velmi prostá. Protože všichni ostatní Češi se nato vykašlali a hrajou mrtvý brouky! A já jako pravá a společensky angažovaná vlastenka se s tím nedokážu smířit! Takže... já bych to už radši moc nekomentovala, protože je samozřejmě jasné, že si za to můžu sama. Ale pokud máte nějaké nápady, proč je tak úúúúžasné studovat v Praze, tak sem s nimi. A to, že je UK strašně stará a má dlouholetou tradici a že Praha je strašně krásná a je tady dobrý pivo, se nepočítá, protože o tom už vím! :-)

ok. Ještě bych mohla zkusit napsat něco pozitivního. Následující pondělí se zřejmě půjdu podívat na jeden tai chi kurz. Anébržto mi napsal ten, který cvičil tai chi. (Markus z páteční párty. Ale myslím, že mu budu říkat „Ten, který cvičil tai chi“, protože mi to zní tak Dougles-Adamsovsky a protože si teď připadám jako Marvin...)

„Och, jsem také tak hluboce depresivní,“ řekla Lenka, plouživě překlikla na vedlejší okno wordu a dalších pět hodin tupě zírala na monitor...