Kaleidoskop

Zpětně dopisuju zážitky ze včerejška...

Jak už to tak bývá, ty nejzajímavější události, ty nejlepší párty a ty nejzábavnější věci se odehrávají o zkouškovém. Včera dopol mi od Zuzanky přišel balíček...

Zdroj Bonn 2010

Kromě mých milovaných oříšků a dopisu na mě vypadl kaleidoskop. Řekla bych, že Zuzanka vrací úder, protože s kaleidoskopem se prostě nedá učit! Hlavně proto, že tenhle v sobě nemá ty korálky a ty barevný kousky, ale naopak končí velkou skleněnou bublinou, která všechno ve vašem okolí zkresluje. A jak už to u kaleidoskopů bývá stačí se pohnout jen o milimetr nebo s ním malilinkato pootočit a obraz se změní. Takže jsem včera běhala po pokoji, koukala do všech rohů (fascinující, kolik odstínů bílé existuje), prohlížela si pracovní stůl, svoje nohy, učební bordel (roztroušené barevné kartičky s pojmy byly obzvláště zábavné), pak jsem se přesunula k zrcadlu, k náušnicím a k plakátu od Dalího. Zkoumala jsem jaký je rozdíl mezí tím, koukat se přes kaleidoskop z okna na ulici, na vedlejší panelák, na červenou misku a zároveň na ulici, na červenou misku a panelák, na červenou misku a modrozelený závěs, na červenou misku na bílém stole... V půl druhé jsem naštěstí musela jít do školy.

Večer jsem se ještě trochu učila, samozřejmě jsem to prokládala kaleidoskopickými okénky (hmmm, člověk by nevěřil, jak může být takový kroutící se kabel na internet zajímavý). Mimo jiné jsem se rozhodla, že vám ukážu ještě jednou svůj pokoj. Takže...

můj pokoj před kaleidoskopem (tuhle fotku si určitě pamatujete)


můj pokoj po kaleidoskopu

Zdroj Kaleidoskop 365

Kromě toho jsem se rozhodla, že začnu s novým internetový projektem. Myslím, že ho nemusím nějak dlouze představovat: KALEIDOSKOP – projekt 365. Jinak permanentní link k tomuto blogu bude v levém sloupci.

Jo a co se týče zk, tak jedu písemnou už mám za sebou. No rozhodně jsem tam něco napsala. První část snad dobrý (vyjma vysvětlování toho, v čem spočívala princip reformního gregoriánského kalendáře... myslím, že to bude takové vtipné počtení!). Druhá část, esej na téma „Proč se Adenauerova éra jmenuje Adenaerova éra?“, je/bude vzhledem k tomu, že jsem se vyjadřovala jako ve třetí třídě, taková smutnější. Ale hlavně, že už to mám za sebou, ne? ;-)

A teď ještě zítra napsat EU a za týden ještě jednu zaležitost a jsem fertig! No nic... vzhůru na EU (ale nejdřív se na ní podívám svým kaleidoskopickým okem. muheheheee;-)