Mit liv i København: Karneval

Mazec! :-)

Ráno proběhly nutné přípravy. Nasoukala jsem se do kostýmu (zvláštní, že až v tento moment mi došlo, že si v něm vlastně pořádně nesednu, aniž bych ho nezničila. A pak jsem si taky zjistila, že se s ním pořádně nevejdu do dveří a že v něm nemůžu na záchod.). Pak jsem se nalíčila a vyfotila několik stylových fotek. Potom jsem se pokusila nacpat do svetru, ohnout se přes sukni a obout si boty a nakonec si navlíct kabát (zapnout?! Hahaha...) No a pak přišel ten zlomový okamžik, tj. otevřít dveře pokoje a vyjít mezi lidi...

Z počátku jsem se pokoušela nenápadně plížit podél zdi. To bohužel moc nešlo, protože ty noviny zatraceně šustily a stejně jsem hned po třech krocích narazila na svého souseda. (Jenom koukal, nic neříkal a podržel mi dveře, když jsem se tam s tou sukní pokoušela procpat). Pak jsem potkala ještě pár lidí u hlavního vchodu a pak už jen zbývalo přesunout se na metro a následně na hlavák. Což nakonec nebylo tak hrozné. Celou cestu jsem se tvářila, jako že to nejsem já, pak mě psychicky podpořil fakt, že jsem na zastávce potkala piráta a dvě kovbojky a nakonec i pár dalších masek v metru. No ale stejně zvláštní pocit vyrazit si takhle přestrojená ve všední den odpoledne. Ale Němci s tím očividně žádné problémy nemají ;-)

Na hlavním nádraží jsem se potkala s Héloïse. Naštěstí nebyla tak moc maskovaná, abych ji nepoznala. Chvíli jsme čekali na vlak a pak jsme s dalšími asi sto padesáti převlečenci vyrazili směr Köln. S Héloïse jsme si dopřály snídani u Stefanie (tj. Stefi ;-), seznámily jsme s vílou, zebrou, leopardem a kovbojkou a kolem dvanácté jsme se všichni vypravili k Oscarovi. Zaplatili jsme vstup (upozorňuji, že můj kostým se v tento moment ještě držel) a pak jsme se pokoušeli probojovat skrz masu lidí na druhou stranu klubu. Haha vtip!... trvalo to asi dvacet minut. Přičemž jsem furt plula dopředu, dozadu, dopředu, doleva, dozadu... přesně podle toho kudy právě proudil (se cpal) dav lidí. Kostým (vyjma paruky) nevydržel ani 5 vteřin. Když jsem se konečně dostala do prvního patra, tak ze sukně zbylo takové zplihlé papírové cosi. Pak jsme ji trošku oškubali a s těma novinama sušili rozlité pivo... Definitivně jsem se korzetu a sukně zbavila v momentě, když jsem ale už opravdu nutně potřebovala na záchod. Ale řeknu vám, není moc příjemnej pocit stát v papírovém obleku vedle opilých lidí s cigaretou... Byl to docela adrenalin ;-)

U Oskara jsme vydrželi do tří, do čtyři... Tančili jsme, popíjeli, seznamovali se, jen tak kecali nebo zpívali karnevalové hitovky. Pak jsme vyrazili na rychlý oběd, vyzvedli na nádraží další lidi a vesele pokračovali ve slavení až do devíti ;-)

S Héloïse v Kölnu