Den třetí aneb Islands Brygge

Někdo zranil moje kolo!

Když jsem jela v úterý z práce, tak mi po cestě (kde jinde než uprostřed křižovatky) spadl řetěz. Tak jsem setrvačností dojela na chodník, kde jsem se ho pokoušela nandat (pozn. spadlý řetěz mi už od dětství mi přijde mystický. Do dnes jsem nepochopila, jak je technicky možné, že si řetěz sám od sebe prostě spadne, když pak rozhodně nejde jednoduše nandat... Ale zpět!). Asi po deseti minutové boji se mi ho podařilo vrátit na původní místo, akorát že když jsem pak nasedla opětovně na kolo a chtěla se opřít do pedálů, tak jsem zjistila, že se zadní kolo vůbec netočí. Při bližším ohledání jsem přišla na to, že zadní kolo vepředu dře o rám a vzadu na něj tlačí promáčknutý drát, který drží blatník. Tak jsem tam chvilku bezradně stála, přemýšlela, kde moje kolo mohlo přijít k takovému úrazu, a pak, protože se mi nechtělo jít pěšky s kolem přes rameno, tak jsem třikrát lehce (!) kopla do toho zadního kola. A bylo spraveno! :-) Teda aspoň na cestu domů... Naštěstí máme hned pod naším bytem, velmi šikovného opraváře kol...

Ale pointa mého celého vyprávění leží v tom, že jsem dnes do práce musela jet busem a že jsem se potom odpoledne byla projít. S foťákem! :) Vyrazila jsem od hotel po nábřeží směrem od centra. Tam jsou většinou už jen kancelářské budovy anebo hotely. Ale všechny ty skleněné domy dnes úžasně kontrastovaly s temně modrou vodní hladinou, zrcadlily se v sobě navzájem a odrážely bílé mraky a slunce. Náramně jsem si procházku i fotografování užila. Tady je malá ochutnávka z Islands Brygge a okolí :)

Tady se to poflakuje jedna báseň :)

Kolem těchto budov jezdím do práce

Večeře k oslavě 100 výročí vzniku Tchaj-wanu

Hihi, miluju poznávat svět z pohodí domova s vidličkou v ruce ;-)

Pondělní večeře, kterou Sabrina připravila na počest stého výročí vzniku demokratické Čínské republiky neboli Tchaj-wanu, se náramně povedla! Sabrina sice strávila celý den u plotny (a vynechala hodinu dánského kurzu), ale výsledek byl naprosto vy-ni-ka-jí-cí! Polevka se zeleninou a krevetami, rýže, dva druhy kuřecích stehýnek, mleté vepřové maso s vejcem, vepřové kousky s jarní cibulkou, brokolice, zelí se zázvorem, steamed egg, tj. něco jako míchaná vajíčka akorát, že taková krémovější, a milk bubble tea, což znamená mléko-tapioka-jasmínový čaj. Wikipedia říká, že tenhle nápoj se na Tchaj-wanu pije od osmdesátých let a že je hodně oblíbený. A o pojmu tapioka říká, že to je maniokový škrob. No, kdybych tu chuť měla přiblížit evropským podmínkám, tak bych do jasmínového čaje s mlékem přidala rozvařené gumové medvídky :)

Den první aneb moje soukromá neděle

Včera večer jsem se rozhodla, že si následující den udělám krásný a že dopoledne strávím v posteli a budu psát dopisy. Ráno jsem pěkně vstala, dopřála si dechové cvičení. Pozitivně jsem se naladila na přicházející den. Pak jsem si nachystala obrovskou snídani a zalezla si s ní do postele a v 9:02 mi volala šéfová, kde jsem a proč nejsem v práci... Ano, při tom všem slastném rozjímání, jsem nějak v mé mysli opomněla, že je pondělí a že mám jít do práce. Tak jsem se rychle oblékla, snídani jsem šoupla do ledničky, nasedla jsem na kolo a trhla jsem svůj osobní rekord na 4km jízdy na kole. A v práci pak už klasika.

Jinak mi včera přišel inspirativní email od Héloïse a přidal se k několika dřívějším emailů třeba jako od Pavly S. a tak. Vzhledem k tomu, že strašně prší (moje raní předtucha byla správná, ideální den na to zůstat v posteli) a nemůžu jít cvičit ven, tak jsem strávila několik hodin (!) googlováním dánské alternativy webu Fler.cz. A nakonec se povedlo!(muheheee) A amio.dk bylo po úporném hledání a kombinování nalezeno. :)

Za chvilku jdu na večeři. Lubošova spolužačka z kurzu dánštiny nás pozvala na tchajwanské speciality. A Lubošek tu bohužel není, tak jdu sama. 10. října prý mají na Tchaj wanu státní svátek. Před sto lety se něco významného na tom ostrůvku událo, a já se dozvím co. Mám takový divný pocit, že v rámci svého geopolitického studia bych to měla vědět, ale jaksi netuším...

Slaměná vdova

Tak od dnešního odpoledne je ze mě na necelých čtrnáct dní slaměná vdova. (muheheeeee :)

A jinak z kategorie "moje malá soukromá osvícení": Teprve dnes mi tak nějak došlo, že vlastně žiju na ostrově. Hihi. Mám z dnešního objevu velkou radost! Je to tak skvělý! Vždycky jsem chtěla bydlet na ostrově! :)

Zase v normálu

Jupííí! Peníze jsou na účtě, nájem je zaplacený, Luboš si to vyřešil s panem ředitelem festivalu. :)

Dnešní den jsme měli opravdu klidný. Po ránu jsem strávila asi tři hodiny na dánštinou. Už jsem ve fázi, kdy si umím dánsky objednat kafe, poprosit o světla na kolo a říct kolik jsem si vzala banánů. Odpol jsem strávila projížďkou po Christianii, Luboš jel do školy nahrávat jednu skladbu. Původně jsem chtěla fotit, ale pak mě to nadšení přešlo. Místo toho jsem se tam dvě hodiny ztrácela a znovu objevovala.

No a teď večer trávím malováním.

Můj první pastelkakvarel :) Jo, jmenuje se to "U moře".

Skvrny na slunci nebo co jako?

Po třech dnech zase v práci. Konečně jsem si vyzvedla výplatní pásku. Kromě toho, že mi ještě nepřišly peníze na účet (a to tam měly být 30. října, jak mě ujišťovala šéfová. Hmmm, zvláštní, jak může být problematické přepsat správně číslo účtu z papíru do počítače... grrrr!), tak mám pocit, že ta výplatní páska není správně a že jsou v ní chyby (grrrr! podruhé). Musím si o tom se šéfovou zítra promluvit. A jinak u Luboše dnes podobně. Za měsíc měl vystupovat se svou kapelou na Spotlightu festivalu Struny podzimu a dneska mu přišle email od ředitele festivalu (který jsme tak nějak nepochopili), že tam s kapelou jako vystupovat nebude, ale že by tam měl hrát s jedním kytaristou a jeho triem jako host. Hmmm, zvláštní že v programu na internetu je Luboš se svou kapelou a o kytaristovi ani zmínka... Bože! Doufám, že skvrny na slunci jsou jenom v Dánsku!

Ohmmm...

Dragør

Osmý den krásného počasí! Rozhodli jsme se pro spontánní výlet směrem k moři. Vyrazili jsme po Amagerbrogade na jih. Asi za dvacet minut jsme vyjeli z Kodaně. Cestou jsme projížděli kolem letiště a asi deset minut jsme čučeli na startující letadla. Taky jsme narazili na několik typických dánských stavení s doškovou střechou. Po necelé hodinku intenzivního šlapání do pedálů jsme zabrzdili v Dragør – v malebné rybářské vesničce, kde se nachází i bývalá vojenská pevnost aneb momentálně hotel. Nahoře na pevnosti jsme posvačili a pak jsme pokračovali po východním pobřeží (tentokrát přímo skrze letiště) zpět do Kodaně. 

25 kiláčků :)

Dragør

Dragør

Pevnost Dragør

Dragør

pevnost Dragør

Plovárna v Kastrup - v létě to musí být bájo :)

A ať mi nikdo netvrdí, že tahle loď nevisí ve vzduchu!

A jinak další fotky jsou samozřejmě TADY!!!

Pátek

Slunečný! Na pláži! :)

Vetřelec

Mrcha jedna listnatá!

Novinky

Docela často jsem teď byla v práci, takže moc nezbýval čas a energie na jiné věci. Teď tu máme už skoro týden nádherné slunečné počasí, takže se po práci aspoň snažím cvičit tai chi u nás na dvoře.

Luboš se vrhl na malování. Na interpretační seminář si měli vymyslet, co budou interpretovat, a jeho napadlo udělat „interpretační cyklus“ → tzn. že se rozhodl nakreslit několik obrazů, pak z nich vybrat ten nejlepší a na jeho základě natočit hudbu. Pak si od toho trochu odpočinout a na základě té hudby nakreslit nový obraz a na závěr natočit ještě jednu skladbu. A já jsem taky teda namalovala jeden abstraktní obraz... Jinak jsem upekla svůj první chleba. A v sobotu jsme měli takovou malou párty s večeří u nás doma (skončili jsme ve dvě ráno v jednom café-baru). Jo a opravdu trvám na tom, že dánské pivo se nedá pít. Dala jsem si dvě třetinky za celý večer a ráno mě neskutečně bolela hlava a žaludek plaval (grrrrr...)

V neděli jsme si dopřáli oběd na našem prosluněném dvoře a byli jsme na koncertě. Symfonický orchestr doprovázel vybrané zpěváky a zpěvačky z Lubošovy školy a z královské hudební konzervatoře. Každý zazpíval jednu skladbu → bylo to krásné, ale kdyby jich vybrali tak o dva tři méně, taky by to bylo fajn ;-)

Po víkendu čtyři dny práce a teď bych měla mít tři dny volna. Těším se. Chci se zase učit dánštinu (v obchodech stále improvizuji. Už se mnou několikrát laškovali prodavači a já jim nerozumím ni slovo a tak nezbývá než se jen přihlouple usmívat...)

Za chvilku máme sraz s Chrisitanem Pabstem (německý pianista a jeho celé jméno v překladu znamená křesťanský papež; což mi přijde jako úlet aneb rodiče jsou někdy opravdu vtipálci...) a jeho německou přítelkyni u Christianie (to je taková ta podivná čtvrť v Kodani, kde žije komunita, neplatí se tam daně a můžete si tam legálně koupit trávu). Každopádně ta čtvrť teď slaví 40 let od založení, takže je červeno-žlutě vyzdobená a pořádají se tam bonusové koncerty. Zítra přes den bych tam chtěla jít a udělat tam pár fotek, když mám teda to volno :)

Můj oblíbený obraz od Luboše "Opilý pár" :) Btw. miluju Lubošův přístup k malbě: "tak jsem tam udělal nějaký čáry. To se mi nelíbilo, tak jsem to odložil. A pak jdu kolem stolu a koukám na to z druhý strany a říkám si: 'to vypadá jako opilci'."

Dvojice obrazů z interpretačního cyklu

Můj první chleba :)

:)

nedělní oběd venku

Sunday brunch

Tak dnes jsme v práci měli poslední den z našeho „appreciation“ týdnu. Po společné snídani a třech hodinách práce nás čekal společný oběd v jedné z restaurací hotelu.

No co vám budu říkat, byli jsme zastrčení v tom nejzadnějším salonku v prvním patře (ale aspoň s krásným výhledem na kanál). Mohli jsme si vybrat z několika předkrmů a hlavních jídel a tak. No a bonusem dnešního dne bylo, že tam stáli dva číšníci a když jsme dojedli, tak nám odnesli talíře. Teda jednom ty od hlavního jídla, když jsme pak měli desert (kus dortu, který vypadal jako modrý vysavač, se kterým dennodenně luxujeme...), tak už tam žádní číšnicí nebyli a šéfová nám, řekla, že si ten zbytek nádobí máme odnést sami...

Jo a abych nezapomněla, po obědě proběhlo poslední kolo rozdávání darů od hotelu (čokolády, poukázky atd.) a Lenička taky něco vyhrála!!! :) Poukázku na nedělní brunch pro dva! Tak až jednou nebudu o víkendu pracovat a Luboš nebude v Čechách (hmmm, to jsem zvědavá, kdy tahle kombinace nastane), tak se stavíme v hotelu na oběd :)

Bingo!

V práce opět společné raňajky a obed. A tentokrát jsme po obědě hráli bingo. Úplně překvapivě jsme nic nevyhrála (škoda, hlavní cena byla poukázka na nákupy v hodnotě 1000 DKK). Tak jsem si po práci aspoň jela založit účet do banky. Juhuuu! Takže mi konečně přijde výplata! :)

Housekeeping Appreciation Week 2011

aneb jsme moc rádi, že pro nás uklízíte.

Člověk se po týdnu vrátí do Kodaně a nestačí se divit. Včera odpoledne mi volala šéfová, jestli můžu dneska do práce, tak jsem řekla, že jo a ona, že mám být v práci už ve tři čtvrtě na devět, protože budeme mít společnou snídani. Ano! A nezůstalo to jenom u snídaně! Po snídani následoval i společný oběd a po něm hry. Ano, ano!

Celkem soutěžilo 9 družstev po dvou lidech (já jsem se nezúčastnila). A disciplíny byly následovné:

1) povléci extra bed (přistýlku)
2) odnést tác s lahví vodou a kondicionérem, šamponem, sprchovým gelem a tělovým mlékem (to jsou přesně ty věci, které hostů chystáme do koupelny) přes celou zasedačku a položit jej na toaletní papír
3) běžet zpátky, vzít osušku a tři toaletní papírky jako nábojnice a srazit láhev s vodou
4) vypít tu láhev vody (0,5 l)
A to všechno se sváznýma nohama! Jo a hlavní cena noc v hotelu pro dva i se snídaní (no nevím, jestli bych tohle chtěla vyhrát... to už byla lepší ta čokoláda jako třetí místo)

Ano, bylo to vtipné. A my co jsme nesoutěžili, jsme se mezitím mohli ládovat zmrzlinou... A  na závěr ještě trocha toho focení. A pak samozřejmě zpět do práce.

Ptáte se proč to? No proto! :) Aneb je to takové poděkovaní managementu hotelu, za to že tak tvrdě makáme (a že jsme tvrdě makali přes léto a že si hosti málo stěžujou na to, že by neměli pěkně uklizený pokoj). Takže prý od pondělí do pátku máme společné raňajky a obedy. A zítra nás prosím po obědě čeká bingo...

Jo a ještě jsem zapomněla, pro tento týden jsme dostali nová trička (viz obrázek dole) a taky jsme dostali balíček, ve kterém byl děkovný dopis, krém na ruce, mýdlo (jedno, dvě), šampon, tělové mléko, papírové kapesníčky a dvě láhve vody... Skvělé, že ;-)

Na otočku v ČR

Návštěva v ČR byla krátká, ale vydatná. Děkuji všem za krásné chvilky a těším se na opětovné brzké shledání. A to může být někde mezi 29. listopadem a 7. prosincem 2011. Dneska jsem si koupila letenku ;-)

A jinak kdybyste mě chtěli navštívit v Kodani, tak ideální termíny jsou někde mezi 9.-21. říjnem, 4.-7. listopadem, 19.-29. listopadem a 7.-13. prosincem, páč Luboš bude v ČR. A jinak samozřejmě za mnou můžete přijet kdykoliv jindy! :-)

Vráťova svatba

V sobotu ráno jsem s Hell vyrazila do Ostravy a pak do Kopřivnice a pak do Hukvald Vráťovy na svatbu (kamarád, spolužák z germanistiky, gay). Bylo to velmi milé setkání. Obřad by skromný, výzdoba jednoduchá bílo-zelená, jídlo delikátní a atmosférá uvolněná a velmi přátelská.

Více fotek na vyžádání ;-)

Jak se žije v Ama...

Půvabný dvorek (ideální pro tai chi ;-)

Kuchyně, ve které pořád něco hledám

Divutorná bazalka, kterou jsme zdědili

Obývák s perfektí růžovou sofa (hihi, jak z Alenky v říši divů)

Jídelní kout (juhůůů!)

Přesně jako dnes ráno!

Pracovna s červenou skvrnou

Inspirováno bílou

Zvonek

Konečně jsem si na kolo přimontovala zvonek. Trvalo mi téměř měsíc, než jsem se vůbec donutila shánět křížový šroubovák.

Přestěhovaná!

V úterý jsme se pestěhovali do našeho nového bytu. Je to krásné místo. Dánsko-kubánský pár nám tu zanechal veškerý svůj nábytek, vybavenou kuchyň, knihovnu plnou španělských, dánských a anglických knih a příjemnou energii na bydlení. Už teď mi je jasné, že se nám odsud na konci ledna nebude chtít.


Jinak teď každý den pracuju a večer uklízím, vybaluji a zútulňuji. (Takže až bude uklizeno, vybaleno a zútulněno a budu na to mít trochu času, tak sem pověsím nějaké fotky bytečku). Ještě poslední věc od 6. do 12. září jsem v ČR. Předběžný plán je následovný:

• 6.-7. září -> Praha
• 7.-9. září -> Vysočina
• 10. září -> svatba
• 12. září -> Praha

 

U moře

Náročný víkend

Sobotu i neděli jsem strávila v práci. V sobotu ráno mě lehce po šesté vzbudil brutální lijavec. Nebe bylo žultošedé od vycházejícího slunce a voda v proudech chlístala na balkon a okenní tabulky. (Nojo, tři dny jsem tu měli krásné slunečné počasí, tak se to tak hezky nastřádalo...) Na půl desátou jsem pak jela do práce a zrovna jsem nějak vystihla moment, kdy vůbec nepršelo, jinak totiž lilo celý zbytek dne. Během směny jsem pak pracovala tak intenzivně, že jsem si nestačila zajít v čas na oběd a když jsem po druhé hodině dorazila do kantýny, tak tam na mě čekalo jenom pečivo, malý maslíčka, malý mazací sýry a vajíčka... No a nakonec jsem stejně skončila pozdě... 20 minut na pokoj?! Furt nechápu!

Skromný oběd mi vynahradil Joel (švédský basista), který nás s Lubošem pozval k sobě na večeři (děla úplně báječnou pizzu). Kromě něj tam bylo ještě pár dalších lidí z konzervatoře (třeba Tapani, který má kapelu, která se jmenuje „Jazz and Fly Fishing“ a chlapci prý koncertují jen na místech, kde je možnost si i jít zarybařit. Rozhodně byste neměli přehlédnou toto video ;-) a ještě jedna slečna fotografka, co dělá moc zajímavé fotky.

V neděli zase spousta práce v hotelu a odpoledne výlet k moři (aspoň na 30 minut s minipiknikem). Konečně!!! A večer čajová improvizace na téma masala. Jo a novinka: v úterý se konečně stěhujeme do našeho byt!!! juch!!!

Sobota ráno

Finanční úřad

V pátek dopoledne jsem se vypravila přes celé město na daňový respektive finanční úřad. Cesta tam mi zabrala přes 40 minut a to je na CPH opravdu co říct. Po příjezdu jsem vyplnila další nový formulář (tentokrát jenom čtyřstránkový) a pak jsem měla krátký pohovor s paní u přepážky, během kterého jsem se dozvěděla, že jsem měla jet na nějakej jinej finanční úřad (hmmm, tak jsem si tak říkala, proč mě tam ta paní ze čtvrtka neposlala správně?!), ale páteční paní byla naštěstí tak milá a nabídla mi, že ten můj formulář pošle tam jinam (což znamenalo: „Uff!“). Pak zase 40 minut šlapání na kole domů.

Odpoledne až večer ryze poklidný, strávila jsem několik hodin nad dánštinou. Moje návštěva na úřadech mi totiž také přinesla jedno zásadní poznání, anébržto jsem se dozvěděla, že momentálně nemám nárok získat CPR Number (=residenční číslo) a tzn., že nemůžu zažádat o ty kurzy dánštiny, na které chodí Luboš. Důvodem je moje pracovní smlouva, protože je na dobu určitou (tři měsíce). A teprve až budu mít novou (na dobu neurčitou) nebo jinou práci (jak se na mě pošklebovala čtvrteční paní úřednice), tak mám přijít na ten úřad, na kterém jsem byla ve čtvrtek a teprve tehdy si můžu o CPR Number zažádat. Do té doby budu mít tax number (nebo jakseto píše, no prostě číslo pod kterým budu vedená na finančním úřadě, které je shodou okolností úplně stejné jako moje budoucí CPR Number, leč momentální plní jinou funkci). No a toto číslo mě opravňuje k tomu, že můžu jít do dánské banky a založit si tam účet, aby mi na něj mohla přijít výplata. Jak prosté, že?

Trocha čtvrteční byrokracie

Dneska jsem měla volno (juch!). Po dlouhé době jsme se pořádně vyspala. Pak jsem byla nakoupit, vařila jsem nám oběd, dopisovala blog, posílala emaily atd. Luboš mezitím dělal nějaký hudební projekt do školy (volná interpretaci části soundtracku k filmu Vesmírná odysea, či co). Odpoledne jsem spala (hmm, zase prožívám to co na začátku pobytu v Německu. Každý den jsem z toho, jak se soustředím na mluvení v cizích jazycích, úplně hotová. V Bonnu jsem tenkrát prospala skoro měsíc a půl, než si hlava zvykla), pak jsem jela na cizineckou policii vyřídit si „povolení k pobytu“. Já nevím, že to prostě u mě nemůže pobíhat jednoduše... Tak já tam přijdu (na rozdíl do Německa jsem se nemusela objednávat 14 dní dopředu), vyplním šestistránkový formulář (no budiž plus jako bonus mám sebou všechny dokumenty, co potřebuju jako: pas, fotku, pracovní smlouvu a mnohé další), vystojím si 20 minutovou frontu abych se za odměnu dozvěděla, že tam mám přijít až za tři měsíce, až budu mít novou pracovní smlouvu a nebudu ve zkušebce (tak sakra proč to na ty webovky nenapíšou pořádně?!), a že mám jet na daňový úřad, který je překvapivě úplně na druhý straně města. Ještě daleko předaleko za mou prací. Chjo... Tak zítra...

Párty v Ama'

Ve středu jsem opět byla v práci (zničující, zničující) a večer jsme pak s Lubošem vyrazili na párty k Maylen a Sveinovi (ti Norové, u kterých jsme bydleli první dny, co jsme přijeli do Kodaně). Byl to naprosto úžasný večer. Poznala jsem spoustu Lubošových spolužáků ze školy, dala si ostružinový cider, poklábosila a tak. Domů jsme se vraceli na kole přes celé město. Kodaň je nádherná i v noci!

Ad moje práce → dostalo se mi ohromné podpory. Všichni byli překvapení, že jsem tak rychle něco sehnalo (to jsem upřímně překvapila i sebe samu), v Kodani (a v Dánsku obecně) prý fakt není lehké najít práci. A taky jsem zjistila, že mám docela slušnou hodinovou mzdu. A Maylen se mě vyptávala, jako se to jako dělá, že jsou ty postele v hotelích tak pěkně ustlané a peřiny vypnuté. Že to furt zkouší doma a nic. Tak jsem jí řekla, že mi má dát ještě týden a že jí to naučím. (to jsem nevěděla, že je to mezi holkama takový terno vypnou na posteli ložní prádlo do hladka.... :)

U Miy aneb jak jsem potkala Jima Carryho

Pondělí a úterý jsem strávila v práci. V úterý večer jsme se pak přesunuly k další Lubošově známé – k saxofonistce Mie. Bydlí hodně severně aneb nahraně toho, co my s Lubošem ještě považujeme za Kodaň, ale byt je to útulný. 

Asi minutu po tom, co jsme shodili ze zad batohy, se otevřely vstupní dveře a na prahu stál Jim Carry! Teda Rasmus (co vypadá jako Jim Carry z filmu Blbý a blbější (Dumb & Dumber) a nejenom, že tak vypadá, on i tak trochu mluví a tak ďábelsky se směje. A to už vůbec nemluvím o tom, co nosí. Ale rozhodně tenhle popis neberte jako útok na jeho intelekt a osobnost. Rasmussen je prostě báječný kluk a oba nás s Lubošem svou osobností naprosto odzborjil:). „Vítejteeeee! To je skvělý, že jste tady! Potřebujete něco? Máte co jíst? Nepotřebujete ručníky? Chcete pivo? Jestli máte hlad, tak si vemte z ledničky cokoliv.“ A už nás hnedka objímal na přivítanou. Teda takovýhle přivítání jsme nečekali! Hned jsme s ním načali jedno pivo a on nám vyprávěl bláznivý historky (třeba o tom, jak kamarádovi rozsedl kolo) a pak hrál na kytaru a zazpíval nám několik švédských hitů a pak i to co, sám napsal (shodou okolností chodí do prváku na stejnou školo jako Luboš).

Chvíli jsme se tak bavili, pak Rasmovi zvonil telefon a on, že se jeho kamarád staví na pivko. No a než jsme se nadáli, tak přišel jeho švédský kamarád, a pak další a pak dva. Takže nás nakonec u stolu bylo sedm. Ale bylo to velmi příjemné. Chlapci jsou vtipálci. Nakonec jsme se s nima rozloučili až kolem půlnoci. Poděkovali jsme Rasmussovi za neočekávanou "welcome party" a pak jsme šli spát. To už jsem byla úplně mrtvá únavou. A ráno jsme musela jít do zase práce.