Tak jsem chtěla mít poklidný víkend a nakonec to všechno dopadlo úplně jináč.
Pátek
Původní plán: skromná oslava velikonoc, jedno pivo, Bonn.
Realita: Kolem osmé jsem jeli do Kölnu. Jako vždy, když jedeme celá banda, tak se ten večer nevyvede podle našich představ...Chtěli jsme se sejít s Omarem a jeho kamarády v Rumbaru. ehm... Do Kölnu jsme s Héloise, Nelsonem, Ozkarem a Klimem dorazili nějak brzo. Problém byl, že nikdo z nás přesně nevěděl, kde Rumbar je. Jenom já jsem měla matnou představu kudy tudy, protože jsem jedním okem koukla na google.maps (ale opravdu jenom matnou...). Tak jsme psali Steffi (protože ta nás vždycky zachraňuje), ta se nám pěkně vysmála (že jsme Jeníci), ale že máme přijít k ní, že už je tam i Carlos, že si dáme drink a že vyrazíme trochu později. Nakonec jsme u Steffi zůstali do půlnoci. Když jsme se konečně dostali do Rumbaru za Omarem, tak jsme se dozvěděli, že už stejně budou zavírat. Pak následoval náš obligátní scénář: aneb tupé bloumání nočními kolínskými uličkami bez zjevného cíle. Tak jsem se stavili v imbisu na hranolky a s Hélo a Klimem jsme se rozhodli, že pojedeme zpátky do Bonnu. V nočním buse jsme pak náhodou potkali Shashanka, který se vracel z narozeninové párty. Trochu jsem se s ním zasekla před kolejema, pověnovala jsem mu plechovku mnou importovaného Gambrinusu a domluvili jsme se, že se uvidíme v so nebo v ne a že mu ukážu, jak se točí s poi.
Sobota
Původní plán: dopol + odpol výlet s Hélo a Klimem, večer rock'n'roll v Blue Shell
Realita: Vzhledem k tomu, že jsme se domu dostali až kolem čtvrté ráno, tak jsme náš plánovaný výlet odpískali. Místo toho jsme se po obědě sešli se Steffi v Kölnu. To bylo naprosto báječné! Steffi nás s Héloise vzala do velmi, velmi útulné kavárny Fleur, ukázala nám úžasný second hand a celou uličku plnou butiků a jiných roztomilých obchůdků (nebudu zastírat, že bych tam nebyla schopná utratit celé svoje erasmus-stipendium... byla bych!)
Kavárna Fleur je na rohu Lindenstraße a Engelbertstraße. A je to přesně to místo, kde stojí (nebo alespoň odpočívá) čas. Interiér je zařízen v duchu secese, na zdi se místy odlupuje omítka, stolky už jsou notně ošoupané, židličky trochu rozvrzané a kolem vás čas od času jako víla propluje číšnice.
Second hand je jen pár uliček od Fleur. Vlastního/ pracuje v něm nějaký gay, který rozhodně nemá problém s trochou smlouvání o ceně zboží. Vnitřek obchodu má zvláštní atmosféru, asi jako když vlezete k babičce na půdu, najdete tam čtyři obrovské krabice plné bot (velmi stylových bot), starého (originálně střiženého) oblečení a různo-různé kabelky, pásky, brože... Tak jsem si tam tak mezi všemi těmi věcmi proplouvala... (vyhlédla jsem si tam asi pět kabelek a troje boty... ach!)
A ty butiky? … … pokud vím, tak v centru Prahy jsou takové asi jenom čtyři. V téhle ulici jich bylo tak deset a my jsme mezi nimi s Héloise pobíhaly a nemohly se vynadívat. A ty sukně! A ty brože! … ííííííííí
Večer jsme s Hélo ještě vyrazily do našeho oblíbeného klubu Blue Shell na další z rock'n'rollových koncertů. Bylo to jako vždy skvělé! Bohužel jsme tam však nezůstaly příliš dlouho, protože jsme obě byly naprosto mrtvé únavou. A tak jsme kolem půlnoci vypravily domů.
Neděle.
Původní plán: opravdu klidný den. Prospat se, zacvičit si, mrknout se na nj, číst si... A hlavně nikam nechodit!
Realita: Do čtvrté hodiny odpolední to vypadalo slibně. Pak se za mnou stavil Shashank, jestli s ním půjdu ven, že bychom se mohli projít po nábřeží a že by si rád vyzkoušel poi. „Ok“, řekla jsem. Nevím, jaké je počasí v ČR, ale tady nic moc. Pořád fouká, občas do toho prší a jinak je zataženo. Po cestě na nábřeží mi Shashank vyprávěl o hinduismu (doporučil mi přečíst si Bhagavadgítu – prej pěkné, ale dloooouhé) a hrozně se smál, když jsem mu řekla, že jsem bez vyznání. Pak jsme se trochu pokoušeli točit s poi, ale to vzhledem k větrnému počasí moc nešlo. Pak začalo pršet, takže jsme běželi na metro. Tam jsme potkali Juan Carlose (bože, Bonn je tak malej!) a Shashank nás oba pozval k sobě na pravý indický čaj (tzn. že se černý čaj vůbec nezalévá vodou, ale rovnou se vaří v mléku. S kardamomem a trochou cukru. mňam, mňam). Pak jsme se nějak dostali ke kriketu (indický národní sport, haha!) a Shashank nám pustil kriketové utkání. Nikdy jsem nechtěla věřit tomu, že kriket je nudný sport, ale on opravdu je!!! Shashank se mi dokonce snažil trochu vysvětlit pravidla. Ok. Nepochopila jsem to... Ale prý se to trošilinku blíží baseballu. A pak jsem si ještě zapamatovala, že proti sobě stojí dvě družstva a každé má jedenáct hráčů. A teď si schválně tipněte, jak dlouho se hraje jedno utkání... Tak co myslíte? Nápověda: trvá to déle než jedno hokejové utkání. Trvá to déle než jedno fotbalové utkání. A dokonce to trvá déle než jedno tenisové utkání. ???
Tak fajn. Existují tři verze: krátká, střední a poctivá. Krátká trvá cca 4 hodiny, střední trvá 20 hodin (?!) a ta poctivá 5 dní... :-O
Myslím, že už chápu, proč indické filmy trvají tři hodiny a více. Prostě Indové jsou na takové věci zvyklí... :-))
