Pan Balík

Skoro celý včerejšek jsem strávila s Petrou M. Večer odjížděla zpátky do ČR. A protože se musela z pokoje vystěhovat už v devět ráno, tak jsem ji nabídla, že u mě může zůstat. Tož dobré to bylo. Akorát jsem byla po čtvrtečním slavení trochu zpomalenější...

Dneska ráno mi přišel balík od otce. juch! :-D A vidíte to! Německá DHL doručuje i o víkendech! Každopádně moc děkuju!!! Kromě kustovnice (hned jsem si hodila pár kousků do čaje), slunečnicových semínek a děsně pikantních oříšku (co to je?!) mi byla poslána i kniha „Malé antidepresivum“. Hned při prvním nahlédnutí jsem narazila na povídku s názvem „Ležel na zádech na posteli a po tvářích mu kanuly slzy“... No já nevím, ale zrovna tohle mi moc antidepresivní nepřipadá ;-)

Odpol se koná rozlučková párty se Zahirem, páč se 15.února vrací na měsíc a půl do Bangladéše. Jinak jsem začala hledat nějakou práci... Za prvé: no money... To stipendium je tak akorát na holé přežití. A za druhé: abych se tady nenudila a nevedla příliš zhýralý život ;-) Taky mám v plánu začít trochu pracovat na své bakalářce (sběr a tříděný materiálů). Zítra začínám s rešerší pramenů...


Co skrývaly útroby pana Balíka ;-)


Když se kustovnice pere se slunečnicí. Hihi, dobrej mix


Yummi :-)

Karneval

Mazec! :-)

Ráno proběhly nutné přípravy. Nasoukala jsem se do kostýmu (zvláštní, že až v tento moment mi došlo, že si v něm vlastně pořádně nesednu, aniž bych ho nezničila. A pak jsem si taky zjistila, že se s ním pořádně nevejdu do dveří a že v něm nemůžu na záchod.). Pak jsem se nalíčila a vyfotila několik stylových fotek. Potom jsem se pokusila nacpat do svetru, ohnout se přes sukni a obout si boty a nakonec si navlíct kabát (zapnout?! Hahaha...) No a pak přišel ten zlomový okamžik, tj. otevřít dveře pokoje a vyjít mezi lidi...

Z počátku jsem se pokoušela nenápadně plížit podél zdi. To bohužel moc nešlo, protože ty noviny zatraceně šustily a stejně jsem hned po třech krocích narazila na svého souseda. (Jenom koukal, nic neříkal a podržel mi dveře, když jsem se tam s tou sukní pokoušela procpat). Pak jsem potkala ještě pár lidí u hlavního vchodu a pak už jen zbývalo přesunout se na metro a následně na hlavák. Což nakonec nebylo tak hrozné. Celou cestu jsem se tvářila, jako že to nejsem já, pak mě psychicky podpořil fakt, že jsem na zastávce potkala piráta a dvě kovbojky a nakonec i pár dalších masek v metru. No ale stejně zvláštní pocit vyrazit si takhle přestrojená ve všední den odpoledne. Ale Němci s tím očividně žádné problémy nemají ;-)

Na hlavním nádraží jsem se potkala s Héloïse. Naštěstí nebyla tak moc maskovaná, abych ji nepoznala. Chvíli jsme čekali na vlak a pak jsme s dalšími asi sto padesáti převlečenci vyrazili směr Köln. S Héloïse jsme si dopřály snídani u Stefanie (tj. Stefi ;-), seznámily jsme s vílou, zebrou, leopardem a kovbojkou a kolem dvanácté jsme se všichni vypravili k Oscarovi. Zaplatili jsme vstup (upozorňuji, že můj kostým se v tento moment ještě držel) a pak jsme se pokoušeli probojovat skrz masu lidí na druhou stranu klubu. Haha vtip!... trvalo to asi dvacet minut. Přičemž jsem furt plula dopředu, dozadu, dopředu, doleva, dozadu... přesně podle toho kudy právě proudil (se cpal) dav lidí. Kostým (vyjma paruky) nevydržel ani 5 vteřin. Když jsem se konečně dostala do prvního patra, tak ze sukně zbylo takové zplihlé papírové cosi. Pak jsme ji trošku oškubali a s těma novinama sušili rozlité pivo... Definitivně jsem se korzetu a sukně zbavila v momentě, když jsem ale už opravdu nutně potřebovala na záchod. Ale řeknu vám, není moc příjemnej pocit stát v papírovém obleku vedle opilých lidí s cigaretou... Byl to docela adrenalin ;-)

U Oskara jsme vydrželi do tří, do čtyři... Tančili jsme, popíjeli, seznamovali se, jen tak kecali nebo zpívali karnevalové hitovky. Pak jsme vyrazili na rychlý oběd, vyzvedli na nádraží další lidi a vesele pokračovali ve slavení až do devíti ;-)


S Héloïse v Kölnu


Köln. To se nedá připodobnit, to se musí prožít ;-)


U Oscara


Woohooo!


Da simmir dabei. Dat is prima!


Více na Kölner Karneval

DIY papírový kostým (návod pro zájemce. haha!!! Paruka se fakt osvědčila ;-)

VIVA COLONIA

Zdroj Bonn 2010

njn, my narcistky ;-)

Pozkouškové období

Takže potom, co jsem jsem si včera připálila večeři úplně (ale úplně!) na škvarek, co jsem se dneska ráno probudila s pocitem ucpaného nosu, slzících očí a zvýšené teploty, a potom, co jsem se ten pocit pokusila zahnat super povzbuzujícím koktejlem z ginkgo tabletek, acylpirinu a samaritána, tak jsem si odbyla poslední zk!!! Juhůůůůůůůůůůůůů! Teď už budu čekat jen na výsledky a budu doufat, že moje pokusy proběhly úspěšně.

Ale z tý teploty a rýmy jsem docela rozladěná. Sakra! Nebyla jsem nemocná skoro dva roky! To mám určitě z toho, že se jenom tvářím, že cvičím, a z toho protivného vlhko-mrazivého počasíííí :-(( A zrovna jako tenhle týden se mi to vůbec nehodí!!! Dneska jsem chtěla jít po delší době žonglovat (ještě před pěti minutami jsem si myslela, že vyrazím. E-ee. Budu radši odpočívat, dotvářet kostým, prát a šetřit síly na čtvrtek. A krom toho venku je fááákt ošklivo!), zítra večer jdu na pivo s Kevinem (chlapec za pár dní odjíždí na Erasmus do Polska, tak se s ním chci rozloučit), ve čtvrtek mě čeká párty letošní zimy (Karneval v Kölnu! Pozitivní je, že tentokráte nebudeme slavit venku, ale naštěstí v nějaké knajpě. Haha, už se nemůžu dočkat těch karnevalových odrhovaček - vtip!). Páteční a sobotní program se bude odvíjet od toho, jak dopadnu ve čtvrtek (no, nedělala bych si žádné iluze... podle toho, co jsem slyšela...)

No nic! Jdu si dát dalšího samaritána (povzbudivé je to, že až mi dojde, tak v klidu můžu oškrábat zeď, nasypat si ty drobečky do hrnečku, zalít vodou a vypít – bude to chutnat úplně stejně...) a acylpirin. Hepčí!!! (Scheiße!)

Na emaily odpovím nejspíš zítra, to mám celý den volno (muheheeee)
P.S. hlavně nezapomeňte kliknout na ten link dole!!! (prej karnevalová hymna;-)

VIVA COLONIA

Die Chandeleur

tj. nějaký tradiční francouzský svátek, který se slaví 2.února. Trochu jsme to prošvihli, respektive Pauline to trochu prošvihla... Stává se... Ale ty francouzské palačínky.... hmmmmmmmmmm A pozor! Úplně nejlepší s cukrem a citrónem!!!



Po palačinkách jsem byla kreativní, už mám další část kostým... Akorát by mě zajímalo, jak v tomhle budu sedět... (nijak?! ;-) Jo a jinak se jdu dneska už konečně učit... lalalaaaaa

Zdroj Bonn 2010

:-*

♥ Rockabilly

Jenom ve stručnosti k sobotnímu večeru. Vyrazily jsem s Héloise a Steffi do Kölnu do našeho oblíbeného klubu. Veřejně prohlašuji, že jsem se stala nadšenou fanynkou rock'n'rollu!!! Atmosféra v klubu byla úplně neuvěřitelná! Měla jsem pocit, že jsem se posunula o padesát let zpátky – týpci s kšandama (OMG, ♥ kšankdy!!! ;-), s pomádou ve vlasech, v koženejch bundách, dámy ve stylových šatičkách, vražedných podpatcích a s precizním make-upem. Úžasné, úžasné, úžasné!!! :-D

Papírová paruka

Dnešek byl extrémně vzrušující (ironie). Vstávala jsem bůhvíkdy, ale aspoň jsem se po čtyřech dnech konečně pořádně vyspala. Mezi obědo-snídaní a svačinou jsem vyrobila první část svého karnevalového kostýmu. Pak jsem se tak nějak plácala po pokoji (dokonce jsem i chvíli cvičila) a večer jsem zakončila četbou textu na další zk. Fakt vtipný. Role žen v terorismu na příkladech SRN a Itálie. (nebo něco v tomhle duchu...)

paruka poprvé


paruka podruhé (juch! konečně mám vlasy jak moje sestra! ;-)

Zdroj Bonn 2010

Wilkommen in Krähwinkel

Konečně jsem se dostala domů (pátek dvě hodiny ráno). Vstávala jsem vážně brzo (asi v sedm), dopřála jsem si skromnou snídani (Müller mléčnou rýži a jasmínový čaj), pak jsem se vypravila do školy na poslední přednášku tohoto semestru (za moc to nestálo), pak jsem se v chvíli (dvě hodiny) učila v bufetu a od čtrnácti hod jsem psal svou druhou zk. Bylo to lehčí než jsem čekala. Obsahově ani ne, ale jako ERASMUS studenti jsme vyplňovali jenom test a nemuseli jsme psát esej na jedno ze dvou nabízených témat. Až že obě témata stála zato! Zaprvé: Perspektiva EU po podepsání Lisabonské smlouvy. Za druhé: Role EU jako globálního aktéra po podpisu Lisabonské smlouvy. blééééé

Pak chvilka odpočinku na koleji a večer derniéra divadelního představení (Wilkommen in Krähwinkel), ve kterém hrál jeden z mých známých - Jihag. Velmi vtipná záležitost! Prý to bylo v němčině... Ale vzhledem k tomu, že herci pocházeli z různých koutů světa (původně jsem chtěla napsat „z různých koutů zeměkoule“, ale to by nedávalo moc smysl, páč země je kulatá....), a jejich výslovnost byla ryze nacionální, nezkažená tou německou, tak jsem většinou nerozuměla ani zbla... :-D Po představení jsem se s Héloïse a s „Klimem“ (ty uvozovky znamenají jednu takovou veselou historku) vypravili na irskou párty. Ta jsem zavzpomínala na žubrovku, popila pravé irské domácí baileys (mmmmmmňam, prý v tom byla i nutela) a ochutnala jsem Zahirou bangladéšskou specialitu (popsala bych to jako placku – voda, mouka, sůl – s míchanými vajíčky ;-) Moc jsem to nepřeháněla, stihla jsem poslední metro domů. A teď už je na programu jen a jen spááááánek!


Jihag v roli gentlemana. I s květinou ;-)


Hlavní zápletka v zelené košili


Návštěva v domě je sám pan prezident, ale cestuje inkognito...


Jihag on the knees (Jihag na kolenou)


Starostka města Krähwinkel (ta byla vážně dobrá!)


Řekla bych, že jedna z nejlepších fotek (akorát to teda spíš vypadá na Hamleta nebo na podobnou tragédii ;-)


Nevěsta pro Jihaga ;-)


Zbytek fotek zde: Theaterstück Willkommen in Krähwinkel

EU

psssst.... ;-)

Zdroj Kaleidoskop 365

Kaleidoskop

Zpětně dopisuju zážitky ze včerejška...

Jak už to tak bývá, ty nejzajímavější události, ty nejlepší párty a ty nejzábavnější věci se odehrávají o zkouškovém. Včera dopol mi od Zuzanky přišel balíček...

Zdroj Bonn 2010

Kromě mých milovaných oříšků a dopisu na mě vypadl kaleidoskop. Řekla bych, že Zuzanka vrací úder, protože s kaleidoskopem se prostě nedá učit! Hlavně proto, že tenhle v sobě nemá ty korálky a ty barevný kousky, ale naopak končí velkou skleněnou bublinou, která všechno ve vašem okolí zkresluje. A jak už to u kaleidoskopů bývá stačí se pohnout jen o milimetr nebo s ním malilinkato pootočit a obraz se změní. Takže jsem včera běhala po pokoji, koukala do všech rohů (fascinující, kolik odstínů bílé existuje), prohlížela si pracovní stůl, svoje nohy, učební bordel (roztroušené barevné kartičky s pojmy byly obzvláště zábavné), pak jsem se přesunula k zrcadlu, k náušnicím a k plakátu od Dalího. Zkoumala jsem jaký je rozdíl mezí tím, koukat se přes kaleidoskop z okna na ulici, na vedlejší panelák, na červenou misku a zároveň na ulici, na červenou misku a panelák, na červenou misku a modrozelený závěs, na červenou misku na bílém stole... V půl druhé jsem naštěstí musela jít do školy.

Večer jsem se ještě trochu učila, samozřejmě jsem to prokládala kaleidoskopickými okénky (hmmm, člověk by nevěřil, jak může být takový kroutící se kabel na internet zajímavý). Mimo jiné jsem se rozhodla, že vám ukážu ještě jednou svůj pokoj. Takže...

můj pokoj před kaleidoskopem (tuhle fotku si určitě pamatujete)


můj pokoj po kaleidoskopu

Zdroj Kaleidoskop 365

Kromě toho jsem se rozhodla, že začnu s novým internetový projektem. Myslím, že ho nemusím nějak dlouze představovat: KALEIDOSKOP – projekt 365. Jinak permanentní link k tomuto blogu bude v levém sloupci.

Jo a co se týče zk, tak jedu písemnou už mám za sebou. No rozhodně jsem tam něco napsala. První část snad dobrý (vyjma vysvětlování toho, v čem spočívala princip reformního gregoriánského kalendáře... myslím, že to bude takové vtipné počtení!). Druhá část, esej na téma „Proč se Adenauerova éra jmenuje Adenaerova éra?“, je/bude vzhledem k tomu, že jsem se vyjadřovala jako ve třetí třídě, taková smutnější. Ale hlavně, že už to mám za sebou, ne? ;-)

A teď ještě zítra napsat EU a za týden ještě jednu zaležitost a jsem fertig! No nic... vzhůru na EU (ale nejdřív se na ní podívám svým kaleidoskopickým okem. muheheheee;-)

01.02.2010

Dnešní datum jsem si nemohla nechat ujít.

Moc není o čem psát... Včera jsem pro Zahira a Juana sepsala průvodce Prahou. Chystají se tam tenhle víkend. V pátek mají na programu Vyšehrad, v sobotu jsem je na Helenino doporučení poslala Královskou cestou. Připsala jsem jim tam ještě nějaké zajímavosti, kdyby se nudili, a výběr mých oblíbených hospod a barů, až budou úplně promrzlí. Neopomněla jsem Palladium a nakonec jsem vytvořila improvizovaný česko-anglický jídelní lístek, kde nechybí takové specialitky jako utopenec, svíčková, štrůdl, nakládaný hermelín, kofola a fernet. Hihi, tak jsem zvědavá s jakou se chlapci vrátí ;-)

Dopol jsem byla ve škole (poslední hodina Blízkovýchodního konfliktu, juch!), pak jsem se sešla s Grzegorzem. Taky mi přišel dopis od babi a spousta milých emailů (děkuji). Jinak nám tady sněží, sněží a * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *...

Anny narozeninová párty

Nemám sílu na nějaké smysluplné komentáře...

Martina vraždí dort


...


Annnna!


Není nad přirozený úsměv


Tequilla shots


the best of pix! X-D


...


...


Více fotek TADY

Datum návštěvy ČR

Ano, ano! Už jsem si konečně zařídila letenky do ČR a zpět!
Přílet: úterý 23.3.2010 / Odlet: úterý 30.3.2010
:-D

Od středy jsem měla několik schůzek s Grzegorzem. Diskutovali jsme spolu o tématech souvisejících s EU (jak jinak, že?) Jsem opravdu, ale opravdu zvědavá, jak bude vypadat ta čtvrteční klauzura... Mimo jiné jsme včera oslavovali Anny narozeniny, tak jsem dneska taková zpomalenější... Za chvilku má přijít Pauline a máme v plánu se spolu učit na Adenauera. Pak oběda, znovu učení, bazén, učení... och, zábavné, že?

Zimní Bonn

Původně jsem vás chtěla ušetřit těchto fotek, ale nakonec jsem si řekla, že vás přece nemůžu připravit o procházku univerzitní alejí ;-)

Zdroj Bonn 2010

Jinak co bych tak dělala jiného, než se učím, že? A co bych se učila jiného než EU, že? Momentálně smlouva z Nice. Ale stejně mám pocit, že je takhle instituce v permanentní krizi už od svého vzniku ...

Jo! A už jsem si vymyslela kostým na karneval (muheheh! :-)

Terorizovaná filmy

Právě jsem se přejedla improvizovaným těstovinovým salátem s fazolemi na špeku... A nemůžu se teď učit... (haha :-)

Tak jako téměř každé úterý mě ani dnes nebaví vařit. Na kolejích máme kantýnu. Otvírací doba je po, stř, pá večer a já si už dvanáctý týden v řadě říkám, proč sakra není otevřená v úterý? Momentálně jsem v mírné krizi. Za týden a kousek mě čekají první dvě zk a vtipně jsou obě dvě v jeden den. Takže tak přemýšlím, jestli mám jít obě zkusit, nebo si jednu nechat na březen (hahaha, už se vidím, jak se v březnu učím...), nebo jako co?

Jinak dnešek vtipnej (ironie). Byla jsem na dějinách terorismu, začali jsem ukázkami z filmu Let 93 (tj. to letadlo, které mělo 11. září narazit do Bílého domu). Celej ten film vypráví o tom, co se odehrávalo na palubě letadla, když ho ti čtyři teroristi unesli, a jak se pasažéři hrdinně vzbouřili (samozřejmě nechybí prostřihy na příbuzné, když jim pasažéři z toho letadla volají. A všichni brečí.). Nakonec to letadlo stejně havarovalo a nepodařilo se nikoho zachránit. Pak následovaly ukázky z filmu World Trade Center. To je pro změnu o dvou hrdinných policistech (jedním z nich je Nicolas Cage), kteří jdou bez bázně a hany zachraňovat lidi do WTC, které je těsně po nárazu dalších dvou unesených letadel, jejich smůla je, že v momentě, kdy se dvojčate hroutí k zemi, jsou uvnitř. Zavalí je to, oni tam po tmě leží (zranění, zaprášení, bez možnosti jakéhokoliv pohybu) a doufají, že je někdo najde a zachrání. (Opět nechybí prostřihy na příbuzné. A opět všichni brečí). Pak se tam objeví US-mariňák a prej to dopadne dobře... Takže jsem se na konci hodiny, taky málem přidala ke všem těm brečícím příbuzným. Sakra, čím to, že všechny americké (oslavné) filmy, jsou tak neskutečně sentimentální ?!

Za chvíli odcházím žonglovat, ale až se vrátím, tak mám v plánu se podívat na třetí film (nejradši bych se na to vykašlala, ale musím ho vrátit do knihovny). Tenhle se jmenuje Paradise Now a vypráví od dvou palestinských mladících, kteří se stanou členy radikální skupiny a mají za úkol vyhodit do vzduchu autobus plný izraelských civilistů. Blablabla... hrozně složité morální dilema, každopádně by to mělo končit tím, že jeden z těch Palestinců do toho autobusu (samozřejmě i s bombou, kterou má na sobě) nastoupí...

No... asi bych si pak měla půjčit nějakou pohádku nebo bollywood! Už se nemůžu dočkat, až mi ty všechny teroristické semináře skončí!

Pondělí

Tak co se tahle při pondělku událo ?!

Škola... škola áááž do odpoledních hodin. Mimo jiné jsem si odbyla svůj referát (no comment. hlavně, že to mám za sebou, ne?). Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že nemusím psát na blízkovýchodní konflikt žádnou písemnou práci (tja, a já už jsem skoro začala vymýšlet téma! ;-) No prostě báječné!

Odpol jsem se bavila psaním dlouuuhééého dopisu, což mi vydrželo až do večerních hodin. Pak následovala četba nějakých kratších textů a dnešní den uzavře promítání filmu s tématikou RAF (levicoví teroristé v SRN. Pozor neplést s piloty v Británii!) a jeho následné kritické hodnocení a analýza. Well done, to zase budou sny!

A jinak nezavěšujte, vaše emaily budou v nejbližších dnech odbaveny!

Francouzština

Mám za sebou první lekci! OMG! Ta výslovnost mě zabíjí!!! Ale už se umí představit a říct, že francouzština je těžká. (teda aspoň teoreticky to umím... respektive mám to napsané v sešitě ;-)

Zítra mě čeká referát na blízkovýchodním konfliktu. Jsem na to móóóóc zvědavá … :-/ Každopádně teď jdu ještě zkouknout film, co tam budeme s Yasserem pouštět.

Brou

Tři fota ze včerejšího večera

Dneska jenom stručně: Skoro celý den se zabývám tou podivnou institucí začínající na E a U... grrrr! Za chvilku jedu za Héloïse, kde mě čeká česko-francouzská hodina. juch! ;-) A pak ještě večerní příprava na zítřejší referát... :-/


V Zebulonu ;-)

Zdroj Bonn 2010

jo a ještě jsem si vzpomněla na nejlepší hlášku večera: "Carlos bridge" :-D

Multikulturní večer

Na základě toho, že jsem byla dopol pilná a odpol jsem byla venku cvičit, jsem došla k závěru, že si večer zasloužím pivo. S Héloïse jsem klasicky vyrazila „na jedno“ (taky to tak dopadlo...). Jsou tři hodiny ráno a já jsem konečně dorazila domů... upsííí!

Večer byl více než příjemný, jak už to v bonnských hospůdkách bývá... Pohybovali jsme se někde mezi Bangladéší, Kolumbií, Nikaraguí, Španělskem, Francií a ČR. (hihi, už vím, kde budu trávit příští letní prázdniny ;-) Chlapcům jsem rozšířila lingvistické obzory. Naučila jsem je, jak se česky řekne: „Vysvlékni se.“ a „Jsi pěkná“. Carlos tvrdil, že tu první větu umí říct už v sedmi jazycích... okej... A pak jsem ještě dodala „Jedno pivo.“ To obzvláště patřilo těm třem jedincům, kteří se za čtrnáct dní chystají do Prahy. Ještě jsem jim vysvětlila, že kdyby náhodou došlo na tu první větu, tak před tím bezpodmínečně mají říct tu druhou ;-) Ale jsem moc zvědavá, jak se jim v Praze bude líbit (sakra, musím ještě sestavit seznam věcí, které určitě nemají opomenout. Někdo nějaké typy?!) Chudáčci z Bangladéše, střední Ameriky a Španělska... co budou říkat na zimní počasí ;-) Už jsem je varovala, že by si opravdu měli vzít teplé prádlo, rukavice, čepici a pořádný mantl!

Pátek

Dopoledne jsem strávila v knihovně. Pokoušela jsem se přelouskat nějaké texty ke zkouškám... Asi jsem to úplně nepochopila... Respektive přišlo mi, že tam není nic, co bych nebyla schopná vymyslet sama...

Odpol trocha relaxu a večer se za mnou stavila Héloïse. Přinesla mi filmy, které jsem si chtěla půjčit z městské knihovny, a taky sebou vzala úúúplně báječnou buchtu. Zbytek večera se nesl v duchu příjemného klábosení. Vyprávěla jsem Héloïse svůj včerejší sen, docela jsem ji tím pobavila, řekla bych. Pak jsme ještě začaly vymýšlet kostýmy na únorový karneval. Rozhodně si to nechci nechat ujít! A rozhodně do Kölnu nechci jet bez masky! To by byla velikánská škoda... Někdo nějaké nápady? ;-)