Mit liv i København: Couscous

Tradiční problémy s ranním vstáváním... Nenaděláte nic... Dneska ale opravdu musím vstát a být včas na uni, páč mě čeká rozřazovací test na ten deutschkurs. Takže na úvod trocha té pravé německé organizace a můžeme začít testovat. Ve výsledku mi to přijde nějak podezřele lehké... No, uvidíme, ve které grupě skončím (výsledky za čtrnáct dní – tři týdny... chjo...). Pak nás čeká super interaktivní program na téma interkulturní komunikace, ale z holkama na to nějak nemáme nervy a nenápadně se ze sálu vytrácíme do města. Další procházka po centru a já opět ojevuju ulice, ve kterých jsem ještě nebyla (na to jak je centrum malé, mě to až překvapuje). Mimo jiné narážíme na další pro mě nebezpečný obchod... prohrála jsem svůj vnitřní boj a odnesla jsem si odtamtud moc pěknou fialovu brož (Héloïs se mi posmívá). Pak následuje oběd v menze a slunění (!) na louce před uni (neskutečné! asi na třicet minut zasvítilo slunce a nepršelo!). Následně se účastníme procházky s názvem Cesta demokracie. Zvláštní... čekají nás dvě hodiny pobíhání po vládní čtvrti a počasí se začíná kazit... Paní průvodkyně je hrozně akční. Vypráví nám o Bundestagu, Bundeskancléřích a Bundesprezidentech; o ministerstvech, která jsou ještě v Bonnu; o tom, proč se Bonn stal hlavním městem SRN; o tom, proč se asi nedostaví nový komplex budov pro OSN... Odcházím a moje hlava přetéká informacemi (mám pocit, že mi kapou ven i ušima...)

Už je pozdní odpoledne. Jsem na cestě na kolej a mám asi hodinu času, než zase budu muset vyrazit ven. Nejradši bych šla spát, ale domluvily jsme se s holkama, že si uděláme náš první soukromý multikulturní večer. (pozn. jídlo vaří Francouzky). Osobně jsem teda řešila dilema, jestli nemám spíš jít na infoschůzku pro nás Erasmus studenty, která se měla konat na Tabu II za účelem vysvětlit nám nováčkům, jak to tu funguje s pračkou, barem, čajovnou... Ale prostě nemůžu odolat pozvání na kuskus. Prostě ne! :-)

Závidím Pauline její pokoj na kolejích v Römerlage. Bůůů, má svou vlastní koupelnu a kuchyňský kout. A to ani nemluvím o okolí kolejí. Rozhodně si tam nemůže připadat jako v muslimském ghetu (už jsem psala o tom, že já si v Tannenbusch připadám jako v muslimském ghetu? To je pořád: Turek, Turek, černoch, ženská v burce, Turek...). Jinak večeře i večer se náramně vydařily. Příště prý vařím já. Ráda, ale nevím co. Palatschinken? Bramboráky? Guláš s knedlíkem? Někdo nějaké další tipy? Na kolej se vracím těsně před půlnocí. Kromě výše popsané infoschůzky se tu dnes koná i párty. Říkala jsem si, že bych zašla alespoň na chvilku. Hahaha... Tohle jsem si říkala v pět hodin odpoledne. Teď už fakt toužím jenom po posteli! A pevně doufám, že dneska se už konečně pořádně vyspím...

Jo a jinak si opravdu začínám myslet, že život v Čechách, co se týče nákladů na živobytí a studium, nemůže být o moc lepší. Při večeři jsme s holkama porovnávaly život a studium v ČR, Francii a Itálii. Paříž: 1000 €/ měsíc za 2+1, 400 €/ měsíc za byt cca 9 m2 :-O (v porovnání můj nájem v Modřanech 140 €/ měsíc). A když mi Pauline řekl, že minulý rok za studium zaplatila 8000 €, tak jsem málem spadla z postele... To jen tak na okraj... Jo a taky už konečně vím, jaký je rozdíl mezi espresem, cappuccinem, caffee latté, frappé... ;-)