Středu v podstatě začínám až obědem. Přesně v poledne máme sraz před menzou. Mám docela vstřícnou náladu, takže se rozhodnu, že nebudu tak asociální jako včera a přiznám barvu. Mezi skupinkami různorůzných evropských národností se začíná formovat ostrůvek Čechů a k mé nelibosti se stále zvětšuje a zvětšuje, ale i přesto se chci jít seznámit. Takže úsměv a „Ahoj, já jsem taky z Čech.“ Naštěstí u ostrůvku nekotvím dlouho, protože mi mává moje francouzská známá ze včerejška. Klasicky jsem zapomněla jméno, takže se znovu ptám. Héloïs, germanistika, Héloïs, germanistika... Tak snad už to teď nezapomenu. Během čekání na oběd se ještě seznamuju s Pauline (taky Francouzka) a dozvídám se, že holky by tu měly být dva semestry jako já. A s Pauline možná budeme mít nějaké společné přednášky. Což je jednoznačně super!
Před jídlem nás nemine další uvítací proslov, tentokráte od ředitele Správy kolejí a menz. Naštěstí je stručný, krátký a věcný a za odměnu dostáváme lístek na oběd zdarma. hihi! Po obědě musíme jít do posluchárny v Akademickém uměleckém muzeu, páč nás tam čeká tutoriál k vyplňování imatrikulačního formuláře (umíííírám! Další papíry...). Taky bychom měli dostat potvrzení o tom, že jsme pojištění a pak by nás měli imatrikulovat. (snad) Těch několik hodin (ano ho-din!)než se ze mě oficiálně stane student bonnské uni je na-pros-to u-bí-je-jí-cí... Takže nejdříve absolvujeme půlhodinový tutoriál, pak nás rozdělí do dvou skupin – první zůstává a stane se imatrikulovanou, druhá (ta moje) se přesouvá na hlavní univerzitní budovu a tam si má poslechnout referát o struktuře německého školství a o fungování uni. Samozřejmě si to pak obě skupiny vymění. Cesta k hlavní budově je opravdu vtipná, protože po parku pobíhá úplně nahatej kluk (velmi impresivní!) a pak je tam ještě grupa studentů ve spodním prádle, kteří se právě oblékají... (???) Každopádně já už jsem v sobotu psala, že Němci jsou ujetý... Referát si vyslechneme v růžově vymalované posluchárně a přednáší ho postarší paní v růžovém kostýmku. S Héloïs jsme úplně perplex z toho, že její kostýmek má úplně stejný růžový odstín jako zdi. A dokonce i jako závěsy!
Po referátu se vracíme do muzea. První skupina ještě není imatrikulovaná, takže musím čekat. A to opravdu velmi dlouho! Než se dostanu na řadu, tak už je skoro večer. Jako uvítací dárek dostávám 4 GB fleshku (super! už mám i tašku s logem uni) a pak i desky s potvrzením o studiu, s provizorní lítačkou na MHD a se složenkou na víc než 200 €, které mám zaplatit (samozřejmě co nejdřív). Těch 200 € a nějaké drobné je studentský poplatek a musí ho zaplatit každý, kdo chce v Bonnu studovat. Věděla jsem, že budu něco platit, ale počítala jsem s tak poloviční částkou. Útěchou mi ale budiž, že rodilí němečtí studenti platí ještě víc (něco kolem 500 €. Následuje můj velký údiv). Po zaplacení poplatku studenti dostanou semestrální jízdenku, díky které je veškerá doprava v rámci Severního Porýní-Vestfálska zadarmo, tzn. nejen MHD v Bonnu, ale i všechny vlaky, které jezdí po této spolkové zemi. (muheheee! ďábelský smích). Jinak tím poplatkem se přispívá i několika studentským spolkům a organizacím a i díky němu je například nabídka univerzitního sportu neuvěřitelně pestrá. Kam se hrabe Karlovka! Ale vážně! Sport na uni začína šachama, vede přes osm různých aerobiků, čtyři druhy jógy, nepřeberného množství tanečních kurzů (balet, step, salsa, orientání tance...), přes plavání, kanoistiku, horolezectví, běh, nordic walking, přes blablablabla... a končí někde u asijských bojových sportů. Wahnsinnig!
Po imatrikulaci se vracím na kolej. Musím si před párty trochu odpočinout a navečeřet se. Testuju jedny z nudlí, co jsem koupila v china shopu. No... Vypadaj úplně jako nudle. Ale jako ty z nosu... Přemýšlím o tom, jestli takhle vypadají ty pravé skleněné... Párty v Ludwig baru začíná v devět. To je přesně ten čas, kdy já vycházím na metro. Na zastávce potkávám další erasmačky (Finsko, UK, Rakousko...), jsem ráda, že na hledání nebudu sama.
V baru je úplně narváno, ale i přesto se mi podaří najít moje milé Francouzky. Ještě si zajdu pro Sünner Kölsch (přece si nedám Plzeň, kterou tady mimochodem mají) a párty může začít!
Odcházím po půl jedné a říkám si, že je ideální čas na to, abych se seznámit s fungováním nočních linek. Ale kupodivu mám štěstí a stíhám jeden z posledních denních spojů. Tak příště! ;-)
bonnská uni - hlavní budova
Žádné komentáře:
Okomentovat