Ó můj bože! Myslím, že bydlení na koleji bude klíčový problém celého mého pobytu v Bonnu. Asi jsem příliš zhýčkaná (vzpomínka na milovaný byt v Modřanech...), ale asi si nezvyknu... Panelák, ve kterém je slyšet úplně, ale snad úplně všechno: klapot bot na chodbě, rozhovory, reggae z vedlejšího pokoje, arabské hitovky o patro výš a jako bonus vodovodní potrubí, které hučí jako parník... (A to jako vážně!) A kromě toho prostě nerada bydlím v přízemí nebo v prvním patře, když vím, že nade mnou jsou i další poschodí... A báječný zážitek z téhle noci: opilí (?) spolubydlící, kteří přibližně od půl čtvrté do pěti dupali po chodbě, třískali dveřma a vydávali dost hlasité zvuky v nějaké pro mě neidentifikovatelné řeči. A bavili se tak nahlas, že jsem měla pocit, že jsou u mě v pokoji a schválně mi křičí do ucha. Jediné, co mě uklidnilo, když jsem rozlepila oči a zkontrolovala místnost (a následně i čas), byla vzpomínka na to, že jsem zamkla dveře před tím, než jsem si šla lehnout. Bá-ječ-né! Doufám, že takhle budou vypadat všechny víkendy! (ironie) No ale vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že se přestěhuju někam jinam, je téměř nula, tak slibuju, že už si přestanu stěžovat. (A to jako vážně! :-)
Část dnešku jsem strávila produktivně: dočetla jsem text na úterý. Pak jsem se pokoušela vyhledat nějaké filmy a materiály k referátu. Sakra, neví někdo něco o ztvárnění ruského a světového anarchismu ve filmu?!
Jo a jinak bych vás všechny ráda upozornila na to, že balíček veselých a nevšedních zážitků, který jsem měla předpřipravený pro pobyt v Bonnu, se již téměř vyčerpal a bude následovat jiný balíček. A to exemplář s názvem: Super-truper studium. Každodennost už bude jenom šedá, stereotypní a bez lesku.... Aneb dopol přednášky, odpol knihovna a přípravy na další hodiny a večer dvakrát týdně deutschkurs...
pusu
Žádné komentáře:
Okomentovat