Ani nevím, v kolik s Terez a Vladem vstáváme. Ke snídani je babiččina domácí bábovka. Pak už oba dva jen dobalují svoje věci a nakonec je odnášíme společně do auta. Loučení, mávání... A od teď jsem v Bonnu opravdu sama.
Než se úplně proberu, tak je poledne. Přemýšlím o tom, že bych se prošla do centra. Podle mapy by to nemělo trvat déle než hodinku. Stejně mám celý den volno, Erasmus welcome week začíná až zítra a aspoň tak lépe poznám město. Teple se oblékám, do kabelky přihazuju deštník a vyrážím na cestu. Tak co budu zařizovat dneska, abych se nenudila? Výsledkem mých úvah je pětibodový seznam: kabel na internet (bezpodmínečně!), něco k jídlu (už by se taky hodilo. Vanilkové rohlíčky došly!), přihlášení na městském úřadě, německý účet a německá sim-karta. Během cesty se ukazuje, že pěší tura není zas až tak dobrý nápad. Za celou dobu jsem nenarazila na nic moc zajímavého a to ani po architektonické, přírodní či nedejbože kulturně-historické stránce. Prostě míjím jenom rodinné baráky, sem tam nějaký strom a nebo jdu podél víceproudové silnice. Myslím, že do centra se pěšky procházet nebudu!
Už jsem skoro na okraji vnitřního města, když se mi povede sehnat kabel. Nevím, jestli mám ten správný, ale nějaký mám. A pan prodavač v obchodě říkal, že by mi to mělo na koleji fungovat. No, uvidíme, uvidíme... Domy už začínají být zajímavější a přibývají i obchody. Procházím kolem nějaké administrativní budovy, vpravo v dálce tuším Haupthahnhof. Zabočuji do postranní uličky, procházím kolem nějakého čínského obchodu. Moment! Vracím se zpátky a neslušně koukám přes výlohu dovnitř. To přece china food! juch! Jdu nakupovat! Vcházím dovnitř a okamžitě jsem nadšená! To je ten největší obchod s čínskými potravinami, ve kterém jsem doposud byla. Jééé, mají tady čerstvý zázvor! A čerstvé sojové výhonky! A pak taky spoustu zeleniny a bylinek, které nejsem schopná identifikovat. Prohlížím nabídku koření a některé sáčky rovnou mizí v mém nákupním košíku. Jůůů, oni mají i mořské řasy! Na chvíli se zastavím v oddělení sojových omáček. O-můj-bože! Tolik druhů! Pak zatáčím do oddělení nudlí. Vůbec nevím, jaké si mám koupit... Jéé, hele... dokonce tady mají instantní bramborové nudle. Od nudlí mířím k rýži a luštěninám. Musím si co nejdřív obstarat nějakou čínskou kuchařku! Za dalších deset minut šťastně dorazím k pokladně. Platím a odcházím. Tenhle obchod si musím zapamatovat! Rozhodně jsem tu nebyla naposled!
Vím, že už jsem bezpečně v centru. Dokonce mi to potvrzuje i mapa. Procházím místa, kde byl v sobotu trh. Nikde ani jeden jediný stáneček. No, alespoň, že obchody jsou otevřené. Píše mi Alessa, jak se mám a jestli se s ní nechci ve čtyři sejít. Jasně že chci! Kouknu na hodinky a zjišťuji, že mám ještě spooooustu času. Jediné, co mi kazí radost z procházky, je začínající déšť. Do pěti minut přímo lije. Mizím v nejbližším obchodu s oblečením. A pak v dalším... a dalším... Začínám se těšit na povánoční slevy! Ještě mám hodinu času do schůzky s Alessou a protože stále prší, zaplouvám do nejbližší kavárny na horkou čokoládu. Opět si pročítám tu erasmácku brožurku a tentokráte od začátku a poctivě. Výsledkem je zjištění, že čtvrteční a páteční panika ohledně pojištění byla naprosto zbytečná. Dokonce jsem si mohla odpustit i ten telefonát do Čech. Chjo... Každopádně si slibuju, že všechny brožurky, které se mi od teď dostanou do rukou, vždy zodpovědně přečtu od začátku až do konce, občas tam ty důležitý informace prostě jsou...
Čekám na Alessu u nádraží. Píše mi, že bohužel dorazí o trochu později. Ok. Stále velmi silně prší. Mám radost, konečně je tady! A není sama. Doprovází ji ohromnej bernskej salšnickej pes, teda fena – Kiwa. Je hodná, milá, neštěká a nekouše. Jenom bych ocenila, kdyby byla trochu sušší nebo alespoň méně mazlivá. Během seznamovaní s hafanem jemnuju Alesse zbytek věcí, které bych ještě dneska chtěla zařídit. Říká, že to není problém a že mi při zařizování ráda pomůže. Takže nejdřív se musím jít přihlásit na městský úřad. Od toho se pak odvíjí další spousta věcí. Po cestě Alesse vyprávím svoje zážitky z pátku. Obě pevně doufáme, že na tomhle úřadě budou zaměstnanci schopnější.
O dvacet minut později je ze mě plnohodnotný občanu Bonnu. Přihlašování bylo rychle a plynulé. Akorát jsem si nemohla vzpomenout, jak se německy řekne svobodná. A pak mě ještě zarazila otázka, jakého jsem vyznání. „Ehm... žádného?!“ Což pro změnu zarazilo pana úředníka. Tak se mě ještě zeptal, jestli skutečně nejsem pokřtěná. Tak jsem mu odpověděla, že skutečně nejsem. A tím to bylo vyřešeno. Jenom doufám, že takovýhle věci jsou jen a pouze pro statistický účely. Co je vůbec komu do toho, jakýho jsem vyznání?!
Naopak v bance jsme tak úspěšné nebyly. Na to, aby si člověk mohl otevřít účet, tak si musí dopředu smluvit schůzku. To jsme bohužel nevěděly a tak alespoň domlouváme termín na zítřek na 13 hod. Škoda, to ten svůj pětiboj dneska do konce nedotáhnu.
A poslední meta: německé telefonní číslo. Alessa je báječná průvodkyně, pomocnice a podporovatelka, ale při získávání nové sim-karty se pro mě stala úplně, úplně, úplně nejvíc nepostradatelnou. Zaprvé neznám německé operátory a zadruhé už vůbec netuším, jaké nabízejí služby. Z rozhovoru, během kterého mi Alessa s prodavačem vybírali nejvýhodnější simku, jsem rozuměla opravdu jenom minimum. Každopádně nové číslo mám! Ale je to fakt jenom díky Alesse! Ta holka je naprosto úžasná! :-)
Tak a pro dnešek se zařizováním končím! Loučím se s Alessou a Kiwou. A vzhledem k tomu, že stále prší, tak mi začíná být jedno, že Kiwa je mokrá a mazlivá. Vracím se na Tabu. Jsem hrozně unavená. Ještě se stavuji v potravinách pro jogurt (konečně! mám na něj chuť už od pátku!) a pak už hurá na pokoj! Protože já mám v tašce kabel! Ani se nezouvám a jdu zkusit, jestli mám ten správný. Chvilka napětí... Ano! juch! Sice se ještě trochu peru s instalací softwaru... Ale ano!!! Od tohoto okamžiku jsem online!!! Jediné, co mě poněkud znepokojuje, je ten každodenní dvou hodinový limit online připojení a pak upozorněná na to, že skype kolejní síť nepodporuje... chjo... Během následujících dní musím zjistit, jak to doopravdy funguje...
Žádné komentáře:
Okomentovat