Německý mýtus

Ano, dnes jsem odhalila největší mýtus o německém národě! Ať mi nikdo (nikdy) neříká, že Němci mají rádi pořádek! Je to fake! A Německo se rozhodně nerovná Ordnung!

Včera se mě Pauline večer ptala, jestli jdu taky v pondělí v 10 na úvodní hodinu k předmětu Adenauerova éra. Co?! O ničem nevím, tenhle předmět je až ve středu. Pauline psala minulý týden vyučujícímu, jestli může jeho přednášku navštěvovat. Prej jasně a ať přijde v pondělí 19/10 v 10 hod do učebny I na úvodní hodinu. Přišlo mi to teda trochu divný, protože čas, datum i místo jsem kontrolovala nedávno na internetu a odpovídalo to mým poznámkám, tzn. středa... Ale jestli to je fakt v pondělí, tak jsem naštvaná, protože mi žádný info o změně nepřišlo. Grrrr... Každopádně se s Pauline domlouváme na zítra: za deset deset před institutem. Jistota je jistota...

A výsledek: V deset hodin je v učebně I úplně někdo jiný, vyučující se ani nenamáhal přijít. A proč taky, když v pondělí přednáší až od dvanácti a něco, co se vůbec netýká Adenauera?! Grrrrr! To je opravdu tak těžký si zapamatovat, kdy/ co/ kde člověk vyučuje? Venku je zima, odcházím do knihovny, abych konečně babičce napsala dopis. A jsem tak naštvaná, že ani výhled na Rýn mě neuklidňuje!

Ve dvanáct hodin mi začíná další přednáška. Tentokráte s tématikou blízkovýchodního konfliktu. Minulý týden se nekonala, tak jsem strašně zvědavá, jaké to dneska bude.

A výsledek: Vyučující nějak zapomněl přijít. Email, že přednáška i tento týden odpadá?! Hahaha... nic! Nechápu! Jsem úplně strašně naštvaná. To jsem sakra ale vůbec nemusela dneska vstávat! Venku je stále zima, opět odcházím do knihovny.

Ve dvě hodiny jdu na další přednášku. O téhle naštěstí vím, že se skutečně koná! Jediný háček: přemýšlím o tom, že na ni asi nebudu chodit. To je ta s tou patnácti stránkovou písemnou prací...

Ach, není nadto strávit svůj den plnohodnotně, smysluplně a produktivně! (ironie)

Takže bilance pobytu: špatný zvací dopis na kolej; pomalí lemroidní zaměstnanci v kancelářích Správy kolejí a menz; bordel v kuchyni; tři pé přiblblejch formulářů čekající na vyplnění; nekonečné fronty na úřadech/ v bance; učitelé, kteří nevědí, co/ kdy/ kde učí, a pokud to vědí, tak tam stejně nechodí... Hmm... tak co bude příště?!